Ale lidé, kteří se někdy museli starat o někoho s omezeným pohybem, někoho, kdo byl na tom zdravotně velmi špatně, musel být v nemocnici a nevědělo se, jestli se z ní vůbec vrátí, zaujme jiná věc. Invalidní vozík. Na jednom snímku je a na druhém už ne. Je schovaný opodál. Nechceme se na tyto věci dívat. To špatné, co se nám v životě stalo, se snažíme vytěsnit z hlavy. Bohužel, hasiči a záchranáři se s takovými situacemi setkávají poměrně často. Bylo tomu i tak na jaře roku 2017, kdy byla jednotka povolána k dopravní nehodě. Ve vozidle seděla na místě spolujezdce tehdy osmnáctiletá Dominika Früfaufová z Rumburku. Vozidlo řídil čerstvě plnoletý mladík, který nezvládl řízení a s vozidlem se dostal mimo vozovku.

Po těžké nehodě došlo u Dominiky k zástavě srdce. Jen díky okamžité resuscitaci se podařilo Dominiku předat do rukou zdravotníkům, kteří jí dokázali po leteckém transportu udržet při životě. Následně dala tahle mladá holka spousty motivace nejen do profesního života všem lékařům, záchranářům, hasičům, ale i ostatním lidem, kteří jí znají. Po nehodě byla prognóza na jakékoli přežití velmi malá. To, že Domča by mohla vnímat své okolí, bylo téměř vyloučeno. Ale ta mladá bojovnice se probrala a po obrovských útrapách, několika těžkých operacích se dostala domů. Doma musela být v péči nepřetržitě 24 hodin. Pravděpodobnost v jakékoli zlepšení jejího zdravotního stavu byla téměř nulová. Ale stalo se. S obrovským nasazením rodiny, přátel a pomoci rehabilitačního zařízení v Klimkovicích, se po více jak roce Domča zvedla z vozíku.

Neujde mnoho a pouze s dopomocí nebo oporou, ale před rokem se chtěla podívat po hasičárně. Vyjít pár schodů, obejít auto, které se jako první ze záchranných složek dostavilo k její nehodě. Udělat pár kroků, tak naprosto běžnou věc, kterou si absolutně neuvědomujeme. Pro dvacetiletou holku ukrutná dřina, na které pracovala více jak rok, každý den. Pro celou sloužící směnu „A“ profesionálních hasičů pod vedením pprap. Danila Ešnera byla její návštěva neuvěřitelnou odměnou za jejich práci a snahu udělat maximum u každého zásahu, který to vyžaduje. Dominika si neustále zvyšuje své cíle. Její vysněná meta na příští rok je, že již udělá bez opory po hasičské stanici o několik kroků více a sama si vyjde schodiště, aby se mohla podívat do zázemí sloužících hasičů. Pro všechny zúčastněné je její boj o posun, neuvěřitelnou motivací.

Dominika znovu navštívila své zachránce ve Varnsdorfu.

Omlouvám se za možná zbytečně dlouhý příspěvek o jedné návštěvě na hasičské stanici ve Varnsdorfu. Pokud by však jediné slovo mělo být malým posunem navíc k tomu, že si uvědomíme důležitost života a budeme opatrní na každém své kroku, budeme si vážit každé obyčejné chvíle se svými blízkými, měl by mít tento článek tisíce slov. Byli bychom rádi, aby naše vozidla zůstala v garážích co nejvíce. Bohužel v roce 2019 musela jen profesionální jednotka Hasičského záchranného sboru naskákat bezmála 300 x do vozu a vyjet k mimořádné události. K tomu bylo několikrát potřeba pomoci jejich dobrovolných kolegů nejen z Varnsdorfu, ale i okolních obcí. Děkujeme Dominice a všem ostatním, kteří se s námi podělí o své strasti, ale i úspěchy po jakékoli události, kdy se hasiči snaží pomoci. Je to pro nás velkou motivací posouvat své znalosti a dovednosti kupředu. Všem přejeme klidný rok 2020. Budeme rádi, pokud navštívíte Vy nás a nikoli my vás. Díky Zdeňkovi Zvárovi, který návštěvu organizoval.

Jaroslav Hocko
HZS ÚK stanice Varnsdorf