Cesta autobusem byla hračka, hlavně když se má do něj vtěsnat přes 40 žáků s doprovodem a kulisami. Jediné štěstí je, že DPMD vypravuje autobusy tak často, a tak jsme se přepravili nadvakrát. V domově už na nás čekala milá paní, která nás uvedla do šatny, nabídla nám malé občerstvení a my jsme se mohli připravit na naší velkou chvíli.

Jako první vystoupila dvojčata, která hrála na housle. Hned za nimi následovalo kytarové sólo. Následně jsme vystoupili s autorským představením Pepíčkovy trampoty a pohádkou O dvanácti měsíčkách. Flétny s doprovodem kytar a perkusí, které přišly na řadu potom, jsme pilně procvičovali v průběhu hudební výchovy a můžeme říct, že naše výuka na tento nástroj již od první třídy konečně sklidila úspěch.

Senioři se nám odvděčili potleskem, který nás hladil na duši a dodal nám odvahu k dalšímu kroku, kterým bylo interview s vybranou babičkou či dědečkem. Dozvěděli jsme se hodně o jejich mládí, veselých příhodách, ale také o bolestných zkušenostech. Některé vyprávění nás pobavilo a jiné nám vehnalo slzy do očí. Ale o tom je život a nás to obohatilo i o jiné pocity, než je tréma z vystoupení. Za to vám všem seniorům děkujeme. Moc jsme si to užili. I když to nebylo jenom veselé, můžeme povídání s babičkou nebo dědečkem jenom doporučit. Dostanete tak jiný pohled na svět z první ruky a pocity, které si odnášíte, jsou nepopsatelné. Také doufáme, že jsme přispěli k hezkému dnu všem zúčastněným. Loučíme se s přáním všeho dobrého a „hlavně to zdraví…“

Čtvrťáci ze Stráně