Jsou zde poprvé zveřejněny stěžejní záznamy z Kroniky města Varnsdorf (listopad 1989 – březen 1990) týkající se sametové revoluce ve Varnsdorfu, ve Šluknovském výběžku a v Praze. Tehdejší kronikář, učitel Oldřich Voženílek, zapisoval události každého roku prozřetelně vždy až po jeho skončení a zápisy jsou proto ucelené, přehledné a zapsané s nadhledem. Události sametové revoluce zapisoval podrobně, takže jejich průběh ve Varnsdorfu máme poměrně dobře zmapovaný. Některé události dokonce neodolal komentovat či hodnotit, což sice kronikáři nepřísluší, ale euforii převratné doby prostě nebylo možné odolat.

V obsáhlém článku jsou dále uveřejněny mnohé dokumenty, které byly považovány už za ztracené, např. samizdatové vydání prvního prohlášení Občanského fóra ve Varnsdorfu ze dne 27. 11. 1989, samizdatové vydání akčního programu varnsdorfské odbočky Občanského fóra ze dne 27. 11. 1989, mimořádné (též ještě samizdatové) „nulté“ vydání obnoveného Hlasu severu ze dne 4. 12. 1989, jmenovité schéma struktury Občanského fóra ve Varnsdorfu aj. Mezi zajímavosti jistě patří i poprvé publikované ilustrace z městské kroniky k rokům 1989 a 1990.

Varnsdorfský kronikář Oldřich Voženílek zakončoval v městské kronice každý rok celostránkovou ilustrací (autorkou byla zřejmě Emilie Konrádová). Tato charakterizuje revoluční rok 1989.Atmosféru doby vhodně, často i překvapivě, dokreslují vzpomínky přímých aktérů, příp. jejich příbuzných, tehdejšího revolučního dění, též i bohatá obrazová dokumentace z jejich rodinných archivů. Samozřejmě nechybí reakce dobového tisku, vzpomínky pamětníků už dříve v tisku uveřejněných, jak to bylo se zadržením herce Oldřicha Kaisera a dalších na služebně VB ve Varnsdorfu v prvních dnech revoluce aj.

Redaktor textu, šéfredaktor Vlastivědy Šluknovského výběžku pro školy a veřejnost Jaroslav Berka Melichar, nezůstal pouze u líčení událostí ve Varnsdorfu, ale mapuje vývoj událostí od zrodu revoluce v Teplicích až po pražské události. Kromě všeobecně známých faktů poodkrývá na základě svědectví tehdejších hlavních aktérů i části historie dosud zahalené do hávu tajemství. Už samotné motto článku, slova studenta Václava Bartušky – člena první vyšetřovací komise Federálního shromáždění pro objasnění událostí 17. listopadu – z roku 1990, ledacos napovídá: "Nevím, jestli je to dobře, nebo ne, ale díky téhle komisi jsem trochu nahlédl pod pokličku dějin a najednou mám pocit, že jsme všichni strašně naletěli. Byli jsme nevědomými pěšáky ve velké hře, kterou hrály cizí ruce daleko odsud. Byli jsme nadšeným komparsem velkolepého dramatu, kterému nechyběl napínavý děj ani efektní zvraty. Jenže začínám mít nepříjemný dojem, že tohle drama mělo i předem napsaný scénář. … opojný listopadový pocit svobody mě už dávno opustil…

Pravda o 17. listopadu dříve nebo později vyjde najevo. V té chvíli bude celá naše komise k smíchu. Lidi se budou smát, jak jsme mohli být tak naivní a nevidět věci tak zřejmé a do očí bijící. Novináři se budou potutelně chechtat a prošpikovávat své listy uštěpačnými poznámkami na adresu parlamentní komise. Bude to bezvadná sranda. Budu se smát s vámi. A nejenom sobě.“

V Doslovu s podtitulem „U nás není nikdy nouze o nějaké ty klepy“ se pak dozvídáme mnoho zajímavostí o hlavních aktérech tehdejších dnů, např. autentické (často překvapivé) reakce Jakeše, Štrougala, Husáka, Štěpána, Urbánka, Mohority, Adamce a dalších, bez zajímavosti nejsou ani jejich oficiální akademické či vědecké tituly. Ve druhé části Doslovu s podtitulem „… a ještě klepy (klepy?) „z druhé strany“ aneb Fantazie nezná mezí“ se seznámíme se záhadou „mrtvého studenta Šmída“, záhadným účinkováním oddílu zvláštního určení (OZU, „červené barety“) na Národní třídě 17. listopadu a ještě záhadnější následnou „sebevraždou“ jeho velitele před druhým slyšením u první parlamentní vyšetřovací komise, s další záhadnou „sebevraždou“ doprovázející vydání Cibulkových seznamů údajných tajných spolupracovníků StB, s tím, že nebyla zveřejněna závěrečná zpráva první parlamentní vyšetřovací komise (zveřejněna byla až zpráva druhé parlamentní vyšetřovací komise) a dalšími překvapivými zajímavostmi. Historickým „klepům“ se samozřejmě nevyhnou ani StB či KGB.

Jaroslav Berka Melichar