Velikonoce či velkonoce. Ale na jihozápadě Čech červené svátky či v části Moravskoslezského kraje šmigrust. Tak se v české kotlině říkalo a stále říká křesťanským svátkům po prvním jarním úplňku, které jsou spojeny i s řadou lidových zvyků.

Kvůli epidemii koronaviru platí o Velikonocích různá nařízení. Víte, jaká to jsou?
PŘEHLEDNĚ: Velikonoce v dobách covidu. Zakázána je pomlázka i návštěvy

„Většina zaznamenaných nářečních ekvivalentů je odvozena od dvojslovného pojmenování veliká noc; to bylo motivováno církevní noční slavností konanou před velikonočním pondělím na oslavu Kristova vzkříšení,“ píší o původu slova Velikonoce autoři Českého jazykového atlasu z Ústavu pro jazyk český Akademie věd.

Atlas nabízí i řadu dalších výrazů spojených s jarními svátky. Třeba svazku prutů, se kterým dodnes chodí chlapci a muži koledovat, se v Čechách nejčastěji říká pomlázka.

„Toto slovo je odvozeno od dnes už neužívaného slovesa pomladiti,“ vysvětluje jazykovědec Karel Oliva. „Představa byla, že na jaře čerstvě vyrostlé vrbové pruty přenesou svou jarní sílu na osobu, která jimi bude pomlazena, nikoliv pomlácena.“

Na Moravě se na mrskút, šmekústr či šlahačku nejčastěji chodí s žilou či tatarem. „Tatar vychází z představy, že při nájezdech ve středověku Tataři nosili podobné karabáče,“ podotýká Oliva.

Jazykovědci pátrali také po jednotlivých pojmenováních velikonočního bochníčku, tedy tradičního pečiva okrouhlého tvaru z pšeničné mouky obvykle označovaného řezem ve tvaru kříže.

„Na většině území je základním označením název mazanec, charakteristický je především pro východní polovinu Čech a pro přilehlou část Moravy,“ zjistili autoři atlasu. Směrem na východ výraz postupně mizí a ve Slezsku se prakticky nevyskytuje. V západní polovině Čech pak převládá dvojice bochánek a bochníček.

Nářeční a nespisovné výrazy – týkající se nejen Velikonoc – sbírali pracovníci Ústavu pro jazyk český od šedesátých let minulého století. Nyní je atlas volně k dispozici na internetu.