Hrdinou je Honzík, který loni k Vánocům dostal tři roky vězení nepodmíněně.
Čtyřiadvacetiletý Honzík se ničím nevyučil. Žil od mládí pestrým životem na ulici, protože rodiče se nezajímali a nahradila je parta.
Tam něco znamenal. „Vsaďte se, že se tam dostanu!“ řekl klukům, když šli kolem paneláku a uviděl v prvním patře otevřený balkon. Vyšplhal po hromosvodu nahoru, sklidil obdiv party. Když slezl, v ruce držel tisícovku. Ten den všechny hostil. A začal tím kariéru zloděje.
Brzy partu opustil a stal se zlodějem samotářem. Za sérií vloupání stál v 17 letech poprvé před soudem. Jako mladistvému mu uložil soud jeden rok nepodmíněně. Když se ocitl zpět na svobodě, odcházel se slibem, že se porozhlédne po nějaké práci. A také se měl pravidelně hlásit na policii. Ani jedno, ani druhé nesplnil.
Nakonec se ocitl před ústeckým okresním soudem. Soudce se ze spisu dozvěděl, že jednoho dne vzal Honza za kliku jedné kanceláře v centru města. Byla otevřená a nikdo nebyl přítomen, první úlovek – kabelka se třemi tisícovkami.
Za tři roky bylo postižených osm, co takhle přišli o peníze i doklady. Nenechal nic náhodě při svých zlodějských návštěvách. Měl připravenou výmluvu, kdyby v kanceláři někdo byl. „Sháním pana Malíka…“ řekl. Nevzbudil nikdy podezření. Jinde řekl: „Promiňte,“ omlouval se, když v kanceláři někdo byl. „Měl jsem tady jednání, hledám WC.“ A oslovený mu zase rád vysvětlil, kde se ona místnost nachází. Výlety vylepšoval nočními lupy.
Rekvalifikoval se také na zloděje bytaře. Trik měl jednoduchý. Zazvonil u bytu. Když nikdo nešel otevřít, otevřel si sám.
Na parkovišti chodil s odcizenými hodinkami, náramky a prsteny a nabízel je. Bez úspěchu, zbývala jediná burza: hospoda. Ale to mu nestačilo.
S odcizenými věcmi obcházel i domky důchodců, důvěřiví důchodci mu vždy otevřeli. „Ne, tyhle hodinky nechci,“ řekl například sedmdesátiletý M. B., když si nasadil brýle a hodinky si prohlížel. Nestačil se po odchodu výtečníka divit. Z kredence mu zmizely peníze a miska se zlatými mincemi.
Jednou zjistil, že dveře domku jsou zvenku otevřené. Vešel a poslouchal. Když se ujistil, že v domku nikdo není, začal úřadovat. Když s lupem odcházel, střetl se ve dveřích se synem postižených důchodců, kteří zapomněli domek zavřít a jeli na zahradu. Snadný lup se změnil v zatčení.