Americký rozehrávač AJ Walton moc dobře ví, že udělal velkou chybu. Válečníci ale čtvrtfinále zvládli, Brno porazili 4:0 na zápasy a vyčkávají, kdo se jim postaví do semifinále. Bude to buď Nymburk nebo Ústí nad Labem!

„Mít derby v semifinále? To by bylo úžasné. Nejen pro nás, pro fanoušky ale také pro celou ligu,“ má jasno 33letý basketbalista, celým jménem Anthony Lamont Walton.

Zdroj: DENÍK/Jaroslav Zeman

Čtvrtfinále jste zvládli ve čtyřech zápasech. Jak jste celou sérii viděl?
Myslím si, že série s Brnem byla typická pro play-off. Bylo to velmi fyzické a emoční. Museli jsme bojovat celých 40 minut. Sice jsme vyhráli 4:0 na zápasy, ale v každém utkání jsme museli bojovat až do konce. Zase tak lehké to nebylo.

Vy jste byl ve druhém zápase vyloučený, protože jste se z lavičky zapojil do menší strkanice. Následně jste nemohl hrát ani třetí utkání. Pocity musely být strašné…
Máte pravdu, byl to hrozný pocit. Bylo mi doslova špatně, nemohl jsem hrát hru, kterou tolik miluji a nemohl jsem bojovat se spoluhráči v nejdůležitějším období sezony.

Je pravda, že z brněnské strany tam často byly určité provokace. Jak jste to viděl?
Trochu nás prostě obtěžovali. Spoustu věcí, které Brno dělalo, do basketbalu prostě nepatří. Tušili jsme, že to tak bude, akorát jsme nečekali, v jakém rozsahu to bylo. Na druhou stranu jsme měli být disciplinovanější.

První finálové utkání basketbalové ligy se hrálo na děčínském zimním stadionu. Válečníci se utkali s Nymburkem.
Vysněná semifinálová série je neskutečně blízko. Proběhla by na zimáku?

Vy jste hodně emotivní hráč. Řešíte to s trenérem Tomášem Greplem?
Určitě, často o tom mluvíme. Musíme mít mezi sebou dobrý vztah. Je to jako na parketu. Musíme se pohybovat synchronizovaně a být na stejné vlně.

Jak se vám pod ním vůbec pracuje?
Tomáš Grepl je skvělý i mimo hřiště. Udělá cokoli, aby vám mohl pomoct. Opravdu si vážím toho, že mě do Děčína přivedl a tlačí mě, abych se pořád zlepšovat. Hráč nemůže chtít víc, než mít takového trenéra, který mu věří. Hráči se mohou dál rozvíjet s tím, že jim zůstane láska k basketbalu.

Stále se ještě neví, proti komu nastoupíte v semifinále. Jak to vidíte?
Podle mě je jedno, s kým budeme hrát. Každý tým má svou kvalitu a bude pro nás těžkou překážkou. My se musíme postavit komukoliv, takže mě je jedno, kdo bude naším dalším soupeřem. Musíme udržet koncentraci po celých 40 minut a držet se našeho herního plánu.

Pokud ale ve čtvrtfinále vypadne Opava, v semifinále byste hráli derby proti Ústí nad Labem. To je lákavé, ne?
Mít derby v semifinále? To by bylo úžasné. Nejen pro nás, pro fanoušky ale také pro celou ligu.

Věříte, že by Děčín letos mohl dosáhnout na ligový titul?
Ano, věřím. Podle mě máme velkou šanci dostat se do finále a celou ligu vyhrát.

Vy máte českou manželku, máte děti. Rodina je s vámi v Děčíně?
Ano, bydlíme tady všichni pohromadě. Musíme být spolu, nemůžu to mít jinak.

Jak vůbec trávíte volný čas?
Jsme s rodinou hodně venku, chodíme po okolí, bereme děti na hřišti a vymýšlíme různé aktivity. Ve svém volném čase mám vždy povinnosti tatínka. Mám to rád, rodina je pro mě to nejdůležitější.

Ke kterému spoluhráči v Děčíně máte aktuálně nejblíž?
Myslím si, že to bude Jordan Ogundiran. Je to Američan a skoro každý druhý den je u mě doma, jen se tak poflakuje. Z českých kluků je to asi Petr Macháč.

Jakub Důra, sportovní manažer, mi říkal, že máme zkusit rozhovor v češtině. Skutečně jí tak ovládáte?
(smích). Ale jo, je to pravda. Určitě umím češtinu pochopit, trochu mi dělá problémy samotné mluvení. Rozhodně se to ale zlepšuje.

Pojďme ještě k samotnému týmu. Když jste proti Brnu absentoval, nahradil vás na rozehrávce mladý Tadeáš Slowiak. Jakou má podle vás budoucnost?
Vkládám do něj velké naděje. Myslím si, že má velký potenciál stát se skvělým hráčem. Nabírá zkušenost, jsem rád, že ho máme připraveného v záloze.

Budete v Děčíně i další sezonu?
To se ještě neví, budeme to řešit na konci sezony. Teď je pro mě a celý tým nejdůležitější soustředit se na play-off a dosáhnout na co nejlepší umístění.