Teď nastal čas na změnu, křídelník Matěj Svoboda se rozhodl změnit dres. Pro Válečníky jde o obrovskou ztrátu, vedení klubu čeká těžká práce při hledání adekvátní náhrady.

„Byly to doposud nejlepší roky mé kariéry. Hlavně ty dvě poslední sezóny,“ přiznal v rozhovoru pro Deník 27letý Svoboda, který na severu Čech vybojoval vítězství v poháru, v lize pak přidal stříbro a bronz.

Zdroj: BK ARMEX Děčín

Matěji, první otázka bude směřovat na nedávno skončenou sezonu. Jak jí hodnotíte?
Sezóna je z klubového pohledu určitě úspěšná. Bronzová medaile se počítá, i vzhledem k zvětšující se konkurenci v lize. Když si vezmu, kolik sil nás to pak proti Ostravě stálo, abychom na ni dosáhli. Nicméně já osobně budu potřebovat ještě trochu více času pro pozitivnější pohled, protože mě pořád štve prohrané semifinále se Slunetou. Takže bronz je fajn, jsme za něj rádi, ale cílem bylo finále a bojovat o titul.

Nesmíme zapomenout na pohár, kde jste v „české složce“ skončili také třetí. Dvě medaile už má letos pouze Nymburk.
Prakticky jsme medaili za pohár ani nedostali, protože se rozdávali jen v rámci Československého poháru a v tom jsme skončili čtvrtí. Pohárový turnaj nehodnotím moc pozitivně. Nehráli jsme tam vůbec dobře a vzhledem k tomu, že jsme obhajovali prvenství z loňska, tak to čtvrté (třetí) místo bylo pro nás zklamáním. Ale abych nebyl jen negativní, tak je pravda, že dvě třetí místa jsou pro Děčín dobrá vizitka. Myslím, že naši soupeři a basketbalová veřejnost nás před sezonou na takových pozicích neviděla.

Pojďme se ještě vrátit k semifinálové bitvě proti Ústí. Co vám chybělo v konečném zúčtování k postupu?  
Těžko říct, co chybělo. V posledním zápase, zvlášť v poslední čtvrtině, určitě energie. Podařilo se nám odrazit nápor ze třetí čtvrtiny, ale v té poslední jsme už odpověď nenašli. Vždy jsme se opírali o obranu, ale tu nám bohužel rozebrali. V útoku už jsme nebyli schopni to tak trefovat, jako Ústí. Zpětně mě nejvíce mrzí třetí zápas série u nás v Maroldovce. Ten jsme absolutně nezvládli snad ve všech ohledech. Měli jsme spoustu ztrát i spoustu chyb v obraně. Kdyby jsme tenhle zápas zvládli, věřím, že celá série mohla dopadnout jinak. Ale to je jen spekulace. Ústí vyhrálo a nám nezbývá nic jiného, než to přijmout a poučit se do budoucna.

Děčínští basketbalisté vyhráli v Ostravě druhý zápas v bitvě o třetí místo a získali bronzové medaile.
GM Houser o odchodu Svobody, letošní sezoně a budoucnosti trenéra Grepla

Jak těžké bylo nastavit se na utkání o bronz proti Ostravě. Vy jste v obou zápasech dal pouhých 13 bodů…
Pro mě to bylo dost těžké. Nechtěl jsem si to připouštět, ale v zápasech to na mně dolehlo. Chtěl jsem určitě být třetí, zakončit sezónu vítězstvím a dovézt našim fanouškům medaili, ale musím přiznat, že jsem byl už pak myšlenkami jinde. Bylo ve mně zklamání ze semifinále a taky na mně dolehl fakt, že jsem v té době už věděl, že to jsou mé poslední zápasy za Děčín. Naštěstí Pomi se šetřil celý rok na tuhle sérii a tak dotáhl náš tým k bronzu. (úsměv)

Pátý zápas semifinále v Ústí byl hodně emotivní a vyhecovaný. Vy jste v něm také sehrál jistou roli. Bylo to asi hodně těžké, viďte? 
Ten zápas jsem emočně nezvládl a nezachoval jsem se správně. Zpětně vnímám, že to byla hloupost a jako profesionální sportovec se nemůžu nechat vyprovokovat lidmi v hledišti. Navíc z toho vznikla kauza s Honzou Šotnarem, což jsme si nakonec vyjasnili jako nedorozumění. Kdybych ale udržel chladnou hlavu, nemuselo se řešit vůbec nic. Pro mě je to určitě ponaučení. Věřím, že už se to nebude opakovat.

Po třech letech odcházíte z Děčína. Jaké byly? 
Byly to doposud nejlepší roky mé kariéry. Hlavně dvě poslední sezóny. Podařilo se nám loni udělat historicky nejlepší sezónu klubu. Vyhráli jsme pohár. Máme také druhé a třetí místo v lize. Měli jsme spoustu skvělých zápasu a vítězství. Neuvěřitelná atmosféra každý domácí zápas. I z osobního pohledu byly pro mě tyhle dvě sezóny zlomové, protože se mi podařilo díky mým výkonům a týmových výsledku probojovat do národního týmu. To je snem každého sportovce.

Prozradíte, kam vedou vaše další basketbalové kroky?
Tohle oznámení nechám na mém novém klubu, aby jej zveřejnil, až uzná za vhodné.

Dobře. Pocházíte z Ostravy, jak se ti líbilo na severu Čech?
Děčín se pro mě stal druhým domovem. Nikdy bych nevěřil, že si to tady tak oblíbím. Je třeba ale říct, že je to díky lidí, kteří v klubu působí. Generální manažer Lukáš Houser je snad nejlepší chlap, kterého jsem kdy poznal. Jeho manželka Tereza, která nám dělá fyzio, se o mě starala skoro každý den. Jako kdybych byl snad její vlastní syn. S nadsázkou řečeno. Sportovní manažer Kuba Důra pro nás taky zařídil vždy všechno, co jsme potřebovali, takže i jemu patří velký dík. Bez takových lidí by Děčín nebyl Děčínem. Kluci v týmů mě přijali od prvního dne a věřím, že jsem si zde udělal přátele na celý život. Konec konců i s trenérem Greplem se máme rádi a máme skvělý vztah, i když on to nikdy nepřizná. Mimo basketbalové prostředí se nám tady s rodinou taky moc líbilo, měli jsme skvělé bydlení a ještě lepší sousedy. Syn tady začal chodit do školky a i manželka si zde našla své kamarádky. Když nám to vyjde, rádi se budeme do Děčína vracet.

Jak vidíte BK ARMEX Děčín v dalších letech? Úspěchy z poslední doby budou jistě zavazovat.
Dokud budou ve vedení působit lidé, které jsem právě jmenoval tak se o klub nebojím. Klub má svou kulturu a vítěznou mentalitu, kterou se snaží dostat do všech hráčů, kteří zde hrají. A nesmíme zapomenout na nejlepší fanoušky v lize, kteří vždy tlačí svůj tým za vítězstvím. Jsem přesvědčený, že Děčín bude i další roky bojovat o medaile. Já mu přeju to nejlepší.

Nejvyšší basketbalová liga se za poslední dva roky neskutečně vyrovnala. Jak to vnímáte?
Myslím, že liga šla nahoru po všech směrech. Je vyrovnaná a to lidi baví. Je to pro nás všechny jen dobře. Moc bych si přál, abychom jsme se v budoucnu dožili toho, že basket bude konkurovat v naší zemi fotbalu a hokeji. Jak popularitou, tak návštěvností, ale na to zatím nemáme haly. Tak snad jednou…

Prozradíte nám na závěr nejlepší a nejhorší děčínský zážitek?
Těch zážitku bylo několik, sešla se tady fakt skvělá parta. Kdybych měl vybrat ten nejlepší, tak asi vítězství v Českém poháru a pak následná cesta zpět do Děčína s několika zastávkami. Jako nejhorší moment vnímám loňské finále, když se zranil Pomi a AJ. Byla to pro nás velká ztráta a zároveň mi bylo kluků moc líto, protože o tyhle zápasy nikdo přijít nechce.

Společenský večer Válečníků.Společenský večer Válečníků.Zdroj: Deník