Basketbalisté Děčína měli spadeno na triumf v poháru, jenže si museli nechat zajít chuť. Válečníci, stejně jako loni, padli ve finále a historickou trofej opět nevybojovali.

„Dvakrát za sebou jsme skončili druzí a to je úspěch. Musíme si z toho vzít to pozitivní," zní z děčínské kabiny prostřednictvím kapitána Jakuba Houšky, který ve finále s Pardubicemi (67:87) zapsal double-double za 11 bodů a 10 doskoků. Přesto v něm zůstává pachuť. „Víc než porážka mě mrzí to, co z finále udělali rozhodčí. Měl to být svátek…"

Jakube, jak se cítíte po druhém prohraném finále v řadě?

Ve finále jsme byli horším týmem, Pardubice podaly výborný výkon a zasloužily si vyhrát. Mrzí mě druhá půlka, kdy zápas ztratil punc finále. Z toho mám v sobě větší hořkost než z porážky. Nehráli jsme špatně a cítil jsem, že stačí málo, abychom Pardubice dotáhli. Ale pak se stalo něco, co nás stálo deset bodů.

Narážíte na výkon rozhodčích?

Pískli oprávněnou technickou, ale pak přišly situace, kterými přilili olej do ohně a zbytečně tak vyvolali emoce a nervozitu. Je to škoda. Chtěli jsme s výsledkem něco udělat, ale ani jsme nemohli…

Výroky rozhodčích vytočily dokonce i vašeho trenéra Budínského, který to neunesl a finále nedokoučoval. To se mu nestává moc často…

Náš trenér není úplný kliďas (smích). Technickou za protesty může dostat, ale pak hned další? V takovém zápase vyhodit trenéra… V závěru nám chyběl, hrát dvanáct minut bez trenéra je těžké. Bylo to zvláštní, jak se zápas dohrával. Je to špatné, nelíbí se mi to a nesouhlasím s tím. Měl to být svátek basketbalu a byla to dobrá bitva, než to rozhodčí zbytečně vyhrotili.

Zpátky k vám. Zase jste nedokázali udělat ten poslední krok. Nemůže to být v hlavách?

To ne. Pardubice se dostaly do finále se štěstím a ve finále hrály dobře. Využily domácího prostředí, hrály fakt dobrý basket a zasloužily si vyhrát. Nám vyšlo semifinále s Opavou, ale druhý den už to nebylo tak perfektní. Ve finále jsme nedali spoustu jednoduchých košů a to nás zabilo. Už jsem tlačil na to, abychom příští rok hráli Final Four doma, aby se nám povedlo tu trofej konečně vyhrát (smích).

Může vás prohrané finále stmelit, nebo spíš rozhodit?

Určitě nás to nerozhodí. Před pohárem jsme měli debatu mezi hráči i s trenérem, co se to s námi v posledních týdnech dělo. Vyčistili jsme stůl a jsem rád, jak jsme pohár odehráli a jak jsme k tomu přistoupili. Zase jsme si dokázali, že umíme hrát basketbal. Bavili jsme se o tom s klukama na tréninku a všichni víme, že tohle je pro nás důležité. I druhé místo je úspěch. V poháru si musíte projít obtížnými zápasy, třeba ve čtvrtfinále jsme málem vypadli s béčkem Nymburka. Musíme si vzít to pozitivní, toho negativního už bylo dost.

Jste smíření s tím, že letos budete zase bez trofeje, nebo si troufáte na to, že sesadíte mistrovský Nymburk z trůnu?

To je složité, možná i nemožné. Ale každý zápas je jiný. Je těžké porazit Nymburk ve finále třikrát, už jednou je to svátek. Budeme ho chtít porazit, tak jako teď chce každý porazit nás, když jsme byli první. Jsme trochu ve stejné pozici jako Nymburk. Je to hezké, ale i zavazující. Sezona je dobře rozjetá, musíme dál makat. Chceme být co nejvýš.

Ve středu máte derby s Ústím a pak jedete znovu do Pardubic…

Bude to návrat na místo činu… Na derby se těšíme, bude to super. Vždycky je to vypjaté. Pardubice máme pořád v hlavách, rozebereme si to a uvidíme, jak to dopadne.