„Moc se mi nedaří," svěřil se Houška. „Všechno je pro mě nové. Navíc jsem v létě prodělal operaci zad, to mi taky moc nepřidalo. Pořád se hledám."

Dvojnásobný nejlepší hráč Národní ligy byl v Děčíně vytíženou hvězdou, kolem které se vše točilo. V Nymburce je „jen" jedním z řady kvalitních borců a na palubovku se dostane jen sporadicky. „Je to pro mě úplně jiná role, než jsem měl v Děčíně. Musím to akceptovat," staví se ke složité situaci čelem. V lize stráví na palubovce v průměru jen 12 minut. „Musím dál tvrdě pracovat, sbírat zkušenosti a krůček po krůčku nabírat větší a větší minutáž. Je to jen na mně, abych se s tím popral."

Houška ví, že když už se dostane na hřiště, musí se šance pevně chopit a vyždímat ze sebe to nejlepší. „Na každém postu je tu velká konkurence a člověk ty minuty na hřišti musí maximálně využít. Vše je na velké profesionální úrovni. Tady se netolerují chyby a když je děláte, tak nemůžete hrát. Z toho to všechno pramení. Musíte se snažit své chyby minimalizovat."

Reprezentační pivot si pomalu zvyká i na netradiční zápasový rytmus, kdy Nymburk střídá „Mattonku" s VTB ligou a Eurocupem. „Je to docela hukot, když se hraje třikrát týdně. Zápasy jdou v rychlém sledu a každé utkání je odlišné. Zatím se s tím sžívám, úplně všechno je pro mě nové," vykládá Houška. Náročnost nového angažmá se odrazila i na jeho váze. „Trochu jsem shodil, což je způsobeno i tím, že mám větší tréninkovou zátěž," vysvětluje.

Houška přiznává, že mezi nymburskými hráči vládne rivalita. „To ano, ale myslím si, že jsme dobrá parta," přikyvuje Houška, kterému v kabině dělá parťáka exděčínský Tomáš Pomikálek. „Jsem rád, že je tady se mnou. Já ale dobře vycházím se všemi kluky," usmívá se Houška, který je rád, že bydlí kousek od haly. „Je to super. Nymburk je malé městečko. Je to tam takové rodinné, což mi vyhovuje, protože nejsem přímo z Ústí, ale z vesnice," uzavírá Houška.