VELKÝ ROZHOVOR: Budínský: Tahle sezona mě neskutečně nabila

Bývalý reprezentační kouč však moc dobře ví, že obhájit letošní pozice nebude vůbec snadné. „Sám jsem na to zvědavý, jak se s tím popereme, abychom nezažili sportovní kocovinu," přiznal v rozhovoru pro Deník.

Od třetího finálového mače s Nymburkem uplynuly dva týdny. Jak s odstupem času celou sezónu hodnotíte?
Jednou větou to nejde, byl to příliš barvitý příběh. Měli jsme výbornou základní část, výborný byl i pohár. Pak přišlo play-off. V prvním kole proti Ostravě se víceméně splnila povinnost. Následovala skvělá série s Prostějovem, který s námi třikrát prohrál. V semifinále se to v posledních pěti letech nikomu nepodařilo. Finále proti Nymburku byl splněný sen. Nikdo nezapomene na mimořádné utkání na zimáku. Škoda, že to byl jen jeden zápas.

V drtivé části sezony jste platili za velkého favorita. Jak bylo těžké nastavit samotné hráče?
V tomhle jsme udělali pokrok. Ne každému voní role favorita. Každý ví, že Děčín patří do špičky. Ponaučila nás i minulá sezóna, kde se ztratily zápasy, které se ztratit nemusely. Svou roli hrál i čtyřkolový systém, ke kterému se vloni liga vrátila. Pokud soupeře třikrát porazíte, neznamená, že se vám to podaří i počtvrté. Na to jsme doplatili. A rozhodující utkání čtvrtfinále s Opavou se hrálo u nich.

Konečně jste zlomili prostějovské prokletí. Rozhodla větší hladovost?
S tím úplně nesouhlasím. Prostějov má svou hrdost. Pokud si zvyknete, že jste pět let vicemistrem, chcete jím být i nadále. Už jen to, že posílili o Kamila Švrdlíka, svědčilo o jejich touze. Je jasné, že vše se zlomilo v tom třetím zápase. Ten druhý se pro nás nevyvíjel dobře a já začal základní hráče stahovat, aby si odpočinuli. A Prostějov u nás krom mentální síly neměl tu fyzickou. Náš mohutný finiš byl toho důkazem. V rozhodující bitvě k nám sice přijeli vyhrát. Ale byli jsme to my, kteří šli od začátku za postupem.

To, že jste si finále proti Nymburku užili, už padlo několikrát. Nezasloužila by si ale liga přeci jen dramatičtější bitvu o titul?
Jakákoliv pětizápasová bitva by byla lepší. To konstatují všichni. V ženské lize máme to samé. Je škoda, že je tu prostě Nymburk sám. V Litvě nebo Řecku jsou dva takové silné celky. Kdyby jim někdo konkuroval, ohromně by to soutěži pomohlo. I proto je třeba hokejová extraliga mnohem atraktivnější.

Vy jste se po historickém postupu do finále docela dobře zapojil do zápasových oslav. Čím to, že ve vás vybouchly emoce?
Konečně bylo co slavit (směje se). Já tu radost v sobě samozřejmě mám. Ale nejsem ten typ, abych po každém vítězství na hřišti metal kotrmelce. Správní trenéři si udrží pokoru a míru slavení. Až mě tady budou platit jako klauna, budu dělat klauniádu (směje se). Tenhle okamžik jsem klukům slíbil a hlavně si ho s nimi užil. Jediné, co mi proběhlo hlavou, že se toho nedožil pan Bednář.

Asi musíte zaklepat, že se vám v sezóně vyhýbala zranění. Mimochodem, to je další klíč k vašemu úspěchu, ne?
V tomhle ohledu to bylo skvělé. Když si vzpomenu na Kubu Houšku a jeho mononukleózu nebo jak v prvním zápase spadl na hlavu a skoro bojoval o život. Po čtyřech letech bylo vidět, že jsme s kondičním trenérem Vláďou Hojkou byli u týmu od začátku. Je daleko lepší mít vše pod kontrolou než to řešit přes telefon nebo e-mail. Určité oživení přinesla i masérka Kateřina Kramlová, nesmím zapomenout na spolupráci s Petrem Toncarem. Samozřejmě mě polil pot, když si Kuba Houška v prvním zápase proti Ostravě zlomil malíček. Málem jsem padl do mdlob. To, že s tím pak odehrál celé play-off, bylo neuvěřitelné. Zdraví hráčů bylo abnormálně dobré.

Porážek moc nebylo, ale ta z finále poháru hodně bolela, co?
My jsme v tom pohárovém finále nebyli mentálně připraveni, mrzel mě hlavně způsob té porážky. Taky nás semifinále s Pardubicemi stálo hodně energie, přeci jen Prostějov se proti Brnu tolik nenadřel. Proti nám pak předvedli tak dobrý výkon, až to budilo hrůzu. Při neúčasti Nymburka měli obrovskou motivaci. Na druhou stranu nás to pak poučilo do semifinálové série play-off.

Na odchodu je Anthony Tucker. Jak velká to bude ztráta?
Anthony bude mít významné místo v klubové kronice. Když k nám přišel, byl pod cenou a souhlasil s našimi podmínkami. Předtím toho kvůli zranění ve Finsku moc nenahrál. Přišel inteligentní, koučovatelný, nekonfliktní a skromný kluk, který se postupem času více otevíral. Lidi ho měli rádi, blbé bylo, že si na konci sezóny natáhl tříslo a ve finále vypadl úplně. To, že bude mít lepší nabídky, jsem tušil. Jeho agent je šikovný, logicky ho táhne za lepším. Peníze jsou na první místě, s tím nemáme šanci nic udělat.

Budete na post rozehrávače za Tuckera hledat náhradu?
Neřeším národnost. Byl bych radši, kdyby přišel český rozehrávač. Ale z několika důvodů je angažování cizince lepší varianta. Před dvěma lety jsem byl v horší pozici, kdy odešel Pope a Sanders. Tehdy jsme potřebovali na tento post dva hráče. Přišel Venta, jako jednička a mladý Vyoral. Teď už jedničku máme, sháníme dvojku. Já bych byl rád i za nějakého mladíčka, který by mohl být třetím rozehrávačem. Ale tak široký kádr si nemůžeme dovolit.

Konkrétní hráče v hlavě máte?
Představu mám, naše výchozí pozice je lepší, nabídek je víc. Ale nechceme nic uspěchat. Navíc Anthony neřekl definitivní ne. Bavil jsem se s ním na letišti u kafe. Vnímá, že tu Sanders hrál šest let. On potřebuje jistotu trenéra. A tu v Děčíně našel.

Jak těžké bude udržet například Tomáše Vyorala?
Vím, že všichni hráči mají ještě platný kontrakt. U nás není nikdo, kdo by ho vykoupil, Nymburk to neudělá z principu. Tomáše chceme udržet dál. Jeho agent na něj a rodiče vyvíjí úsilí a dělá vše pro to, aby šel za lepším. Příští sezonu by se to nemělo měnit. Za rok to ale může být jiné.

Další posílení týmu neplánujete?
Větší konkurence je skvělá věc. Vytvářet ji uměle, abyste hráčům šlapal po krku, je strašně zrádné. Já bych byl pro, aby přišli další hráči. Klukům musíte přenastavit hlavy, párkrát se vyhraje a už jsou lokálními hrdiny. Ale jinak jsou skvělí. Mám je jako děti, které vás zlobí. Ale když jdou spát, tak si řeknete, že je máte stejně moc rád.

Do týmu umě zapadl děčínský odchovanec Filip Kroutil. Jak moc vás tohle potěšilo?
Fíla miluje basketbal. Znám ho z mladších kategorií, teď na mě při osobním setkání udělal velký dojem. Chce to dotáhnout co nejdál. Ví, co má dělat a jak pracovat. Chová se vlastně jako chytrý telefon – pracuje za vás. Přišel do týmu jako třináctý hráč, chtělo to trochu odvahy mu najít určitou roli. Nakonec si asi zahrál více, než jsme čekali, on sám s tím nepočítal. Ale byl hrozně šťastný.

Zeptám se na Pavla Bosáka, který pod vámi odkroutil už dva roky. Bylo těžké ho ukočírovat?
Léta se ví, že Pavel je košíkář bohem nadaný. Takového hráče by každý trenér chtěl, ale zároveň nechtěl. Hodně z nich se bojí jeho osobnosti. On miluje basketbal, je soutěživý a pracovitý. Ta jeho povaha je konfliktní, je to zdravý rapl. Tady našel svou nirvanu. Ani neřešil peníze, ale chtěl tady prostě hrát. Naše rozhovory zabraly spoustu času, asi by to bylo i na knížku. Musel ale pochopit, že všichni jsme tady indiáni, ale já jsem náčelník. Není to žádný oslík, spíš tygřík. Na kterého ale musíte mít bič, klec a tři dny mu nedat najíst ani napít. Aby věděl, že jsem tady pořád já.

Jak těžké pro vás bude obhájit v další sezoně druhé místo?
Děčín má sportovně inteligentní fanoušky, kteří chápou, jak se věci mají. Je to hozená rukavice, která má dvě polohy. V té první bych chtěl opět do finále, chtěl bych více potrápit Nymburk. Kdybychom na pozici vicemistra vystřídali Prostějov, vůbec by mi to nevadilo. Ve druhé poloze bych tady ale rád viděl vyrůstat hráče, kteří pak půjdou někam za lepším. Když pak z toho něco cinkne, bude to super. Ale ty prožitky jsou lepší, než koukat na medaile, které visí na zdi.

Severní Čechy zažily letos řadu sportovních úspěchů. Fandíte i jiným klubům?
Já jsem úplně nadšený. Je to dobré pro celý kraj, podpora se jim v dobrém vrací. Házenkáři Lovosic byli ve finále, mostecké házenkářky jsou na vrcholu už několik let. Litvínovský hokej byla fantastická pohádka, Liberec měl úspěch ve volejbale, ale i fotbale. Jsem zvědavý na vaši anketu Sportovce, hlavně její krajskou část. To bude pořádně natřískané nominační pole.

Vám končí smlouva po příští sezoně, motivace nechybí?
Vůbec ne! Právě uplynulá sezona mě neskutečně pozitivně nabila. Za těch 11 let nemůžu říci, že tu byla špatná sezóna. Jsem tady šťastný, líbí se mi ta stabilita. V Čechách už asi více dokázat nemůžu, byl jsem v reprezentaci. Nymburk upřednostňuje zahraniční trenéry. Sám jsem na ten další rok zvědavý, jak to vše zvládneme. Abychom nebyli ve sportovní kocovině. Bude to takový hon na děčínskou lišku.