Přes letní pauzu podepsal rodák z Českých Budějovic s klubem BK ARMEX Děčín smlouvu na další rok. A přesto, že letos oslaví 37. narozeniny, končit nehodlá. „Síla a chuť mi nechybí, navíc se těším, že se poměřím na tréninku s mladšími hráči,“ usmíval se „Bobo" při rozhovoru pro Deník.

Vaši spoluhráči trénovali, vy ale sedíte na lavičce. Co se děje?
Trochu jsem přetáhl drobná zranění z konce minulé sezóny. Ve finále už tam bylo hodně zátěže. Bylo to náročné, v play-off jsme hráli vlastně každý druhý den. Navíc vypadl Pája Grunt, takže se moje minutáž ještě zvedla. Všechno se to načetlo. Ale není to nic vážného, musím si odpočinout a dát se dohromady.

Kdy tedy budete připraven?
Já doufám, že v září (smích). Ne, věřím, že v srpnu už normálně budu trénovat.

S klubem jste podepsal smlouvu na další sezónu. Jednání probíhala v pohodě?
Já jsem rád, že mám od vedení důvěru. Jsem spokojený, v Děčíně mě nic nechybí. Dělám tu šéftrenéra mládeže, sám se starám o několik mládežnických kategorií. Je super, že mohu dál pokračovat.

Síla a chuť vám tedy nechybí, co?
No jasně (smích). Když teď koukám na kluky, jak trénují, nejradši bych tam vběhnul za nimi (smích). Navíc tento týden přijdou další mladí hráči, rád bych se s nimi poměřil.

Sezóna byla dlouhá, dva týdny po jejím skončení vás ještě čeká pár tréninku. Co únava?
S klukama jsme se potkali v šatně a je vidět, že toho máme plné kecky. Radši by možná odpočívali. Ale já jim řekl – kluci, když jste byli zranění, tak jste určitě taky chtěli raději trénovat. Takže se hecnou, v červenci bude volno.

V týmu Válečníků jste rozhodně nejzkušenějším hráčem. Nebude vaší rolí předávat zkušenosti mladším spoluhráčům?
To se vlastně průběžně děje. Týmová chemie funguje, celková komunikace je tady na výborné úrovni. Když chce někdo poslouchat a něco si ode mě vzít, tak si to vezme. Ale ta interakce je vzájemná. Mě zase obohacují mladší kluci. Můžu koukat na věci jejich pohledem.

Pojďme se ještě vrátit ke stříbrné sezóně. Možná jedno z nejpřekvapivějších?
Já si vždy vzpomenu na pana Bednáře, který už bohužel není mezi námi. Měl jsem tu čest s ním párkrát mluvit a on si moc přál, abychom pro ně to finále vybojovali. Bohužel, těsně před prvním finále zemřel. Máme pocit, že za nás tam nahoře přimluvil. A za pět let jsme měli hned čtyři stříbra. Je to paráda, ale zůstávám nohama na zemi. Minimálně pět klubů si to finále mohlo zahrát. Nechci si na to zvyknout, musíme mít na všechno reálný pohled.

Mě osobně se zdálo, že diváci byli v letošním play-off za těch pět let nejbouřlivější. Navíc se finále poprvé hrálo v Maroldovce a ne na zimáku.
Klubu se povedlo, že jsme naše domácí finále propojilo s hokejovým mistrovstvím světa. Takže i před halou to trochu žilo. Tím, jak je naše hala stísněná, tak pro diváky byl ten zážitek bližší. Pomohl tomu i průběh zápasu, kdy jsme Nymburku trochu zatopili. Já si budu pamatovat každé finále.

Vy máte ale nabité léto. Jste šéftrenérem děčínské mládeže, působíte jako asistent u dívčí reprezentace U 16.
Co se týče klubové úrovně, tak tento týden uzavíráme sezónu. Naší poslední akcí bude zápis nových dětí, pak zavřeme krám a bude volno. Já měl ale týden po finále ligy sraz právě s dívčí reprezentací. Do konce srpna tam vždy bude nějaký čtyřdenní blok a trochu volna. Čeká nás olympiáda mládeže v Baku, tam se moc těším. A samozřejmě mistrovství Evropy v Makedonii. Na druhou stranu musím v srpnu naskočit do našich tréninků. Je potřeba, abych byl připravený, jelikož kluci už budou tři týdny trénovat. Ale takhle to mám už dlouho, nikdy v tom nebyl problém.

Je vidět, že jste plný basketbalu. Hádám, že pokud vše bude klapat, nebude to vaše poslední sezóna v děčínském dresu?
Já už mám poněkolikáté smlouvu na jeden rok. Generální manažer Lukáš Houser řekl, že pokud budu zdráv a budu mít formu, není problém pokračovat i v další sezóně. Vzhledem k mému věku se mohu zranit zítra, nebo taky za dva roky. Ale basketbal mě pořád baví.