Autorem knihy je Jindřich Strašnov. V prvním článku se můžete seznámit s tím, kde se vůbec ten basketbal v Děčíně vzal.

V roce 1945 byla v Děčíně obrovská poptávka po sportu mezi žáky a studenty na školách. A to i přesto, že si téměř každá ze škol ve městě po bombardování „líže rány". Sedm v Děčíně a stejný počet v Podmoklech pak rány značně velké. Když nejde ukojit sportovní vášeň, naplno na žíněnkách ve škole, chodí se ještě s přídavkem do „Riegrovky", která doširoka otvírá náruč své skromné tělocvičny.

Přestože nemáme žádné písemné důkazy, s pravděpodobností hraničící téměř s jistotou lze tvrdit, že jsme na počátku, že právě tady, v roce 1945, se začíná házet míčem na koš. A to i přesto, že odpovědní pánové ze sokolské župy značně „skřípou zubama".

Tu a tam míč prolétne oknem, tu a tam zanechává na omítce tělocvičny svůj autogram. Leč jsou to duší i vypracovanými těly gentlemani a drží předválečnou dohodu o spolupráci.

S vědomím toho, kde se dnes děčínský basket nalézá, zkusme ještě jednou shlédnout ze „stříbrných" výšin do prachu dolů, do dobového hodnocení, viz citát: „Házená, odbíjená a košíková jsou odvětvími, které zde nemají na růžích příliš ustláno. Všechny spolky a kluby, které tyto sporty závodně pěstují, zápolí s těžkými finančními potížemi, které vyvěrají z malého zájmu diváků. Ani jeden z vyjmenovaných sportů si nevydělá ani na nejnutnější režii. Wolleyballisté museli zanechati mitrovské soutěže, protože návštěvy na jejich zápasy nestačily pomalu ani na úhradu cestovného autobusem z Děčína do Podmokel, natož pak – bráno v tomto směru na nákladné výlohy cestovné spojené se zájezdem třeba do Ústí…"

Je potřeba alespoň tušit, jakými obtížemi museli projít po válce obyvatelé našeho města, včetně těch nadšenců, kteří na zelené louce sokolovny Riegrovky položili základy našeho basketbalového klubu. Musíme vědět, že to nebyla nějaká virtuální sorta milovníků salónních sportů starající se jenom o své požitky. Byli to jedni z mnoha tehdejších pionýrů, na které, podobně jako na ostatní, dopadal stejnou silou balvan tíže nového nesnadného žití. Zasluhují náš respekt…