Severočeši si naplno „užili“ velmi podivnou sezonu. Dvakrát spadli do karantény, měsíc jim chyběl Tomáš Grepl, který se doma v posteli pral s koronavirem. Do Hradce Králové museli Válečníci jet nadvakrát, celý klub žil v nejistotě finanční podpory samotného města. Konečné desáté místo je z pohledu výsledků zklamáním.

„Druhá karanténa přišla v době, kdy se nám poměrně dařilo. Navíc to pořádně sedlo i na mě, měsíc jsem hráče neviděl. Opět musím poděkovat Robertu Landovi a Kubovi Houškovi, kteří nakonec odkoučovali tři zápasy. Já jsem prostě nemohl,“ vzpomíná na těžké období Tomáš Grepl, kouč BK ARMEX Děčín.

Sezona vám skončila v předkole play-off, kde jste nestačili na Hradec Králové. Co rozhodlo o vašem vyřazení?
Celý dvojzápas byl opravdu vyrovnaný, rozhodly drobnosti. Když jsem si to analyzoval, tak největší průšvih jsme udělali v prvním zápase na domácí půdě. Měli jsme skvělý úvod, první čtvrtina byla opravdu výborná, ale příliš lehce jsme prohospodařili náš náskok. To byl daň za naší nezkušenost. Delší dobu jsme neměli schopnost udržet v zápasech stejnou výkonnost. Náskok jsme jednoduše ztratili a Hradec se dostal zpátky do zápasu. V odvetě to bylo vyrovnané, měli jsme své šance. Na druhou stranu byli hráči nervózní a flustrovaní. Nebyl to optimální výkon, přesto jsme bojovali až do konce. Na postup to ale nestačilo.

Když už mluvíte o té nezkušenosti, tak hradecký Peter Sedmák, kterému je 35, vám v obou zápasech nasázel 43 bodů…
Peter Sedmák hrál neskutečně. Je mu 35, takže se na něm projevovala únava. Přesto nám v odvetě za prvních sedm minut nasázel 13 bodů. Nám se nepodařilo, aby nám během sezony takhle někdo uletěl. V druhém zápase jsme uhlídali Haladu, na druhou stranu nám dal 19 bodů Lošonský. Tenhle handicap nás provázel celou sezonu. Nedokázali jsme to umlátit kvalitní obranu, ve které jsme hořeli. Neustále na tom pracujeme. Bohužel nám chybí typy hráčů, kteří by na hřišti ten basketbalový míč prostě rozkousali.

V poslední dohrané sezoně jste slavili stříbrné medaile, teď je z toho desáté místo. Zklamání je asi na místě, co?
Dívám se na to ze dvou stran. Podle výsledků je sezona zklamáním, tím spíše že jde o Děčín. Obsadili jsme desáté místo s bilancí 16 výher a 18 porážek. Budu se opakovat, ale máme velmi mladý tým. Společně s USK Praha asi nejmladší v celé lize. Těch výher nebylo málo, samozřejmě nám chyběly zápasy, ve kterých jsme si to sami prohospodařili. Nepomohlo nám, že se změnila pravidla a týmy se rozdělily na dvě šestičlenné skupiny. Chyběly nám dvě výhry, abychom byli v té první šestce.

A ta druhá strana pohledu?
Ke konci sezony sehnalo vedení dvě posily. Oba kluci pomohli, ten tým nakonec nevypadal špatně. Je škoda, že jsme takové hráče neměli od začátku sezony. Bohužel, z různých důvodů se to nemohlo uskutečnit. Řada mladých kluků se posunulo na vyšší úroveň, postupně přebírají role po těch nejzkušenějších, kteří nás během posledních let opustili.

Vy jste sháněli posilu na post pivota velmi intenzivně. Bohužel vám to dlouho nevycházelo. Proč?
To je další faktor, který široká basketbalová veřejnost nevidí. Měsíc před příchodem Craiga jsme měli na stole smlouvu s Bezradicou. Měl jsem neoficiální rozhovor s manažerem Olomoucka. Tam tu sezonu vlastně zabalili. Tamní manažer nám Bezradicu nabídl, vzápětí nám to ale překazil. Dalším hráčem měl být pivot z Polska. Musel na covidový test, který mu ale vyšel pozitivní. Muselo se čekat. Pak měl jít na další test, ale nakonec si to rozmyslel. Zjistil, že v případném čtvrtfinále by nás čekal Nymburk a on si nechtěl zkazit jméno.

Už jste zmínil, že jak Nathan Bradley, tak Craig Osaikhwuwuomwan, splnili roli, kterou jste očekával.
Craig jí splnil fantasticky. Musíte si uvědomit, že dorazil během rozjeté sezony, která vrcholila. Během devíti dny odehrál čtyři zápasy a zhostil se toho výborně. Co se týče Bradleyho, tak bychom byli moc rádi, kdyby od agentů chodili častěji podobné nabídky. Nathan tady hrál za pár korun, svou roli zvládl více než dobře. Je to kvalitní hráč, který má šanci se basketbalem živit.

Určitě byste byl velmi rád, kdyby oba zahraniční hráči zůstali i do další sezony.
Měl bych zájem o oba, ještě nepředvedli stop svého basketbalového umění. Kvalitou si dovedou představit lepší hráče, ovšem lidsky jsou obra naprosto v pořádku. Do kabiny zapadli bez jakýchkoliv problémů. Na druhou stranu to bude všechno složité. V létě budou chtít mnohem více peněz, agenti to budou šponovat. Takže v tuhle chvíli těžko říct, jestli tady zůstanou.

Celou sezonu hrubě ovlivnil koronavirus, ovšem vy jste si to s klubem pořádně vyžrali, co?
Těžší sezonu jsem nezažil. Jako trenér jsem si vyžral se vším všudy. Když jsem do Děčína přišel, vybojovali jsme stříbrné medaile. Všechno bylo super a zalité sluncem. Letošní sezona ukázala přesný opak. Ukázalo se, že si dobrých věcí musíme vážit a nesmíme je brát jako samozřejmost. Letošní sezony byla šílená a turbulentní. Kluci se s tím prali velmi dobře, neustále byli připraveni. Krom zápasů s Nymburkem jsme se všemi sehráli zápasy, kde jsme mohli vyhrát. Chybělo nám více šikovnosti a štěstí, možná bychom urvali více vítězství.

Pak přišla druhá karanténa v ročníku, vás osobně koronavirus pořádně potrápil.
Karanténa přišla v době, kdy se nám poměrně dařilo. Navíc to pořádně sedlo i na mě, měsíc jsem hráče neviděl. Opět musím poděkovat Robertu Landovi a Kubovi Houškovi, kteří nakonec odkoučovali tři zápasy. Já jsem prostě nemohl… Sezona vrcholí a vám vypadne hlavní trenér. To je velká komplikace. V závěru se to bohužel projevilo.

Komunikoval jste nějak s Landou a Houškou při vaší absenci?
Do karantény jsme spadli po vítězném utkání proti Svitavám. Šest hráčů mělo příznaky, čtyři byly pozitivní. Mě vyšly první testy negativně, do izolace jsem spadl za dva týdny. Komunikace neprobíhala, já jsem osm dní nemohl fungovat. Zavolali jsme si s Robertem, to byla jediná možnost. Jenže já pak byl ve stavu, kdy jsem nemohl telefonovat, nebo se dívat na počítač. Neviděl jsem zápas s Olomouckem, ani zápas s Hradcem. Byl jsem schopný kouknout na část utkání s Ostravou.

Jak se vůbec cítíte po souboji s koronavirem?
Když jsem se vracel, bylo to velmi špatné. Chtěl jsem stihnout už zápas s Ostravou, ale fyzicky bych to nedal. Naštěstí mají Kuba Důra s Lukášem Houserem více rozumu, než já. Začal jsem po Ostravě, stihl pár tréninků a jeli jsme na půdu Olomoucka. Nebyl to z mé strany žádný šlágr, cítil jsem se velmi špatně. Navíc ta daleká cesta…Fyzicky to bylo na nic, k tomu jsme ten zápas nezvládli. Cesta zpátky nebyla žádná legrace. Na druhou stranu se to každý den lepší, fyzicky je to úplně někde jinde. To svinstvo si na mě ale hodně pochutnalo. Jakmile se vrátím do Děčína, čekají mě vyšetření. Takže rentgen plic, odběr krve, test na protilátky. Uvidíme, jaké budou výsledky.

Bavili jsme se o budoucnosti zahraničních hráčů. Co zbytek kádru?
Gruntovi, Ježkovi a Žiklovi končí smlouvy. Uvidíme, záleží na nich, zda zůstanou. Na stole mají podmínky další spolupráce. Konec sezony je čerstvý, pořád to kousáme. Víme, že jsme na Hradec měli. Pořád mě mrzí, že jsme z kola ven. Starší hráči dostali volno, takže za dva týdny se ukáže, zda budou všichni pokračovat. Kádr je samozřejmě o penězích, rozpočet se musí nějak naplnit. Je možné, že tady nebude žádný cizinec a bude tady stejný tým, se kterým jsme začínali. Měl by být ale o něco lepší a rok zkušenější.

Tahle sezona byla těžká z pohledu špatného zápasového rytmu. Byly tam dlouhé pauzy, pak hodně nabitý program. Pro hráče asi nic příjemného, co?
Po té druhé karanténě už na kluky začala ta těžké sezona doléhat. Během dalších tréninků mi hned osm kluků hlásilo, že je bolí kolena a klouby. Všichni dostali týden volno, aby si odpočinuli a pročistili hlavu. Poté se vrátí mladí hráči a budou trénovat společně s děčínskou mládeži. Spolupráce s U 19 tak bude intenzivnější. Jak už jsem zmínil, tak starší kluci jako Pomikálek, Grunt, Ježek, nebo Šiška budou mít to volno ještě o týden delší. Musí si pořádně orazit, tu sezonu neskutečně odtáhli. Takže za dva týdny začne tvrdý trénink, v červenci pak budou mít hráči dovolenou.

Teď trochu odbočíme. Co říkáte na konec Svitav v nejvyšší basketbalové soutěži?
Pokud mám dobré informace, tak Svitavy byly jediným týmem v soutěži, který neměl skoro žádnou podporu od města. Když už tam nějaká byla, tak pokryla provoz haly. Tamní basketbal byl financován jedinou osobou, která naplnila rozpočet velmi kvalitně. Ostatní týmy, včetně nás, mohly jenom závidět. Jenže smlouva mezi klubem a a tímto partnerem byl do konce sezony 2021. Basket není nejlevnějším sportem a i v Čechách musíte mít určitý rozpočet. Svitavský investor si asi řekl, že se bude věnovat jiným aktivitám a z basketu odešel. Svitavským šéfům se pak nepodařilo sehnat náhradu. Licenci tak prodali do Jindřichova Hradce. Je to škoda, Svitavy za posledních 11 let hráli dobrý a důstojný basketbal. Bohužel, taková je doba a nedá se nic dělat.

V právě probíhajícím čtvrtfinále play-off asi nejvíc zaujala boxerská vložka pardubického Dunanse, který sejmul kolínského Pekárka. Jistě vám to neuniklo.
Viděl jsem to a měl jsem štěstí, že jsem si to mohl vychutnat v přímém přenosu (smích). Má to dva úhly pohledu. První je ten, že tohle se samozřejmě špatně. Dunans je kvalitní hráč, který pro výhru udělá všechno. On už ale podobný zkrat převedl před dvěma měsíc, kdy ho vyprovokoval svitavský Slezák a Dunans ho na půlce hřiště srazil na zem ukázkovým bodyčekem. Jeho reakce mě tak moc nepřekvapila. Proto pro mě bylo nepochopitelné, že se ho spoluhráči nesnažili zastavit. Tohle do basketu nepatří, bohužel to nebyl první zkrat a rozhodně to nebude poslední.

A co ten druhý úhel pohledu?
Zarazila mě jedna věc. Rád bych slyšel vyjádření rozhodčích, proč předtím neodpískali jasný faul Pekárka a Dunanse. Jestli tohle nebyl faul, tak bych moc rád slyšel jejich vyjádření. Pekárek mu dal ramenem, možná loktem do obličeje a vyřadil ho ze hry. Kdyby se ten faul odpískal, na pět by asi nedošlo. Tím to nechci obhajovat, jak jsem řekl, Dunans zaslouží trest. Hlava mi ale nebere, proč to rozhodčí pustili a to jejich vyjádření by mě fakt zajímalo.