Nejvyšší basketbalová liga nezažívá vrchol v podobě blížícího se play off. Díky koronaviru předčasně skončila, sezóna 2019/2020 se tak nedohrála.

Děčínští Válečníci nejsou na palubovce, jsou díky nouzovému stavu v karanténě. Nastal čas na vzpomínky, my přinášíme rozhodně tu nejkrásnější.

V roce 2015 vrcholila pro tým ze severu Čech skvělá sezóna. Sezóna druhých míst – stříbro po základní částí, stříbro po play off a stříbro v tuzemském poháru.

„Fantastická bilance po základní části, druhé místo v lize a v domácím poháru. Pro mě to byla nejlepší sezóna v Děčíně,“ vzpomíná legendární děčínský kouč Pavel Budínský.

Válečníci tehdy ve čtvrtfinále play off přejeli Ostravu (3:0) na zápasy, v nervy drásajícím semifinále využili domácího prostředí a Prostějov porazili 3:2. Pátou bitvu vyhráli na své palubovce 82:63. „Velmi krásné, euforické. Byla to pro mě dlouhá a náročná cesta, za kterou jsem byl odměněn neskutečnými přívaly emocí. Ta atmosféra v hale byla neuvěřitelná a já si ji chtěl užít tak jako ostatně všichni, kdo měli z našeho postupu radost,“ vzpomíná Budínský na sled událostí, které přišly okamžitě po pátém semifinále.

Vedení BK ARMEX Děčín se tehdy rozhodlo, že domácí finálový zápas odehraje na děčínském zimním stadionu. Vyplatilo se, do ochozů dorazilo 4850 diváků. Psal se 18. květen 2015, hrálo se druhé finále.

„Když jsem druhý den ráno přišel do kanceláře a řekl kolegům, že chci jít na zimák, nevím, jestli mě měli za blázna. Nedali to na sobě ale znát a šli do toho se mnou. Jako vždycky. K té myšlence mě přivedl Honza Havlíček, manažer děčínských hokejistů a my se jí od té doby drželi. V tu chvíli bylo nejdůležitější přesvědčit výkonný výbor klubu. Nebylo to jednohlasně, ale nakonec se i tohle povedlo,“ vzpomíná s úsměvem generální manažer klubu Lukáš Houser.

Kapitánem děčínské basketbalové party byl tehdy Jakub Houška. Klubová legenda se ale málem play off nedočkala. Čtvrtfinále „Kouba“ vynechal kvůli zlomenému malíčku. „Pan doktor Kebrle mi ho ale sešrouboval a já si během play off mohl hrát na Jardu Jágra. Vždycky, když se na malíček podívám, tak mi to tyto boje připomene. My jsme měli obrovskou vůli, obrovské srdce a obrovskou chuť dokázat, že na to máme,“ zdůraznil Jakub Houška.

Bojovníci z Děčína dali do finále srdce. To ale na silný Nymburk nestačilo. Válečníci prohráli 0:3 na zápasy, v lize se však stříbrné medaile berou pomalu jako vítězství.

Jedním z velkých tahounů tehdejšího děčínského souboru byl rozehrávač Tomáš Vyoral. Na palubovce strávil v průměru skoro půl hodiny na zápas, často byl děčínským bodovým lídrem. „Tohle pro mě byla fakt nejlepší sezóna v Děčíně. Měli jsme opravdu skvělou partu, to se odrazilo na palubovce. To, že jsme naplnili zimák a odehráli vyrovnané zápasy proti Nymburku bylo prostě úžasné,“ přiznal aktuálně hráč Pardubic.

Krásné jarní období si tehdy užilo opravdu několik tisíc fanoušků děčínského basketbalu. Smutnou kaňkou byl fakt, že se ho nedožil Slavomír Bednář. Ten do Děčína přišel krátce po 2. světové válce a působil v něm jako hráč, trenér, funkcionář, aktivní novinář a kronikář. Odešel v srpnu 2014.

„Když se řekne „finále“ první mi přijde na mysli pan Slavomír Bednář. Několikrát zmínil, jak velký sen to pro Děčíňáka, basketbalistu, sportovce je. A vím, že to nebyl sen, velké přání jediného člověka. I když to byl možná právě on, kdo nás do finále z nebe dotlačil,“ prozradil zkušený pivot Robert Landa, který tehdy určitě patřil k dalším základním pilířům „stříbrné“ party.

Nebyl to tehdy výstřel do tmy, děčínský basketbal se probil do finále ještě v roce 2016 a 2017. Završil tak zlatý hattrick. Čtvrtou účast ve finále navíc přidal v poslední sezóně, tedy v roce 2019.

Finále, které proběhlo před pěti lety v květnu, však navždy zůstane v paměti jako to nejlepší.