Předně je třeba říct, že basketbalovou soutěž tlačí čas. Už na začátku června odletí reprezentace do Kanady, kde ji čeká kvalifikační turnaj o účast na olympiádě v Tokiu. Celé play-off KNBL tak musí být odehráno do konce května. Vzhledem k tomu, že covid několikrát zaúřadoval i v letošním ročníku, a třeba jen nadstavbová část dostala o dva týdny na dohrání navíc, je jasné, že času mnoho není.

Přesto - například předloni, tedy v posledním kompletně dohraném ročníku, začínalo předkolo play-off 12. dubna, čtvrtfinále pak o týden později. Letošní sezóna tak má pouze týdenní skluz, ovšem oproti roku 2019 se hraje na tři vítězné zápasy, místo tehdejších čtyř. Nejpozději 3. a 4. května by měli být známí poslední semifinalisté, opravdu je termínová listina tak nabušená, že se do ní nedal vsunout alespoň jeden případný rozhodující zápas v předkole?

Že je nejvyšší tuzemská soutěž nesmírně vyrovnaná, vyjma Nymburka, platí už více let. Dokazuje to i předkolo. Sluneta urvala cennou výhru o dva body ve Svitavách, Děčín zase z pozice desátého celku tabulky udolal doma o tři bodíky sedmý Hradec Králové. O to více by mělo platit, že dál by měl jít celek, který vyhraje větší počet utkání.

Úspěchy obou severočeských zástupců mohou přijít vniveč, a stačí málo. Jeden krátký výpadek v odvetě, v němž soupeř odskočí na větší rozdíl, a čtvrtfinálový sen je fuč. Jistě, říká se, že v play-off se chyby neodpouští, a samozřejmě - stejný model platí například ve fotbalové Lize mistrů. Jenže…

Basketbal je rychlá hra, v níž vám může soupeř během pěti minut odskočit i o deset bodů. Skutečně by měl tak krátký nepovedený úsek v celé sérii znamenat vyřazení? A dá se opravdu porovnávat fotbalová soutěž s basketbalem, kde může být těsná koncovka stejně pravděpodobná, jako porážka dvouciferným rozdílem bodů?

Současný systém maže výhodu lepšího postavení v tabulce, domácího prostředí, zkrátka všeho, o co celky bojují. Co na tom, že odvetu hrajete doma, když vám uteče první čtvrtina úvodního klání? Nikdo nechce ve druhém zápase dohánět patnáctibodové manko. A naopak k čemu vám je cenná výhra ze hřiště protivníka, když doma na vás může sednout smůla?

Stačí rozebrat první zápas série mezi Svitavami a Ústím nad Labem. Domácí Tuři přišli o vyloučeného Johnsona, další Američan Pinkston proseděl podstatnou část zápasu kvůli problémům s fauly za technickou chybu. Ano, jejich chyba a nedisciplinovanost, chtělo by se říct, ale emoce k play-off patří. Sluneta se zase obrovsky trápila při střelách z dálky, kde proměnila jen tři pokusy. Ani jednoho ze soupeřů tato negativa sérii nestála, dvoubodový rozdíl je zanedbatelný, jenže co kdyby ano?

Od čtvrtfinále už tento systém platit nebude, dál půjde tým, který zvládne vybojovat tři vítězství. I proto je k zamyšlení, proč o postupu do play-off, což je pro řadu celků hodnotícím jazýčkem na misce vah, které rozhodují o úspěšnosti sezóny, rozhoduje součet skóre. Ano, basketbalová historie by napočítala tisíce příkladů, kdy jeden z týmů v koncovce poslední střelou obrátí skóre ve svůj prospěch. Kolik ale najdete takových, kde vyhrajete stejný počet zápasů jako soupeř, a přesto vypadnete?