„Zápasy s Ústím jsou pro mě v této sezóně speciální. Krátce před prvním zápasem v Ústí nad Labem se mi narodila dcera, takže jsem jel z porodnice rovnou do haly Slunety,“ přiznal s úsměvem pětadvacetiletý Bára, který je povoláním číšník. A chybět nebude ani při čtvrtém derby, které startuje od 18 hodin v Ústí nad Labem.

Pepo, jak dlouhou už vůbec fandíte děčínským basketbalistům?
No, už je to dlouho. Začalo to, když mě byly tak čtyři roky. Tehdy hrál za Děčín můj strýc Aleš Bára. Od roku 2005 chodím pravidelně na zápasy. Před čtyřmi lety jsem začal jezdit i na venkovní utkání a stal se členem Fan Clubu BK Děčín.

Takže opravdu chodíte na všechny domácí zápasy?
Snažím se. Ale nevyjde to vždycky. Mrzí mě to, ale tak to prostě je.

Zmínil jste se, že se účastníte i venkovních výjezdů.
Ano, to souhlasí. Ale teď už je to složitější, protože mám malou dcerku. Jezdím i na Moravu. Ale zatím jsem nebyl v Brně a Ostravě. Nejdále jsem byl v Opavě. Kamarádi z našeho Fan Clubu byli ale i v Rakousku a Maďarsku.

Aktuálně je děčínský basketbal v hluboké výsledkové krizi. Jedenáct zápasů bez výhry je opravdu neblahá série.
To máte pravdu. Jedenáct prohraných zápasů v řadě člověka naštve. Ta série proher je opravdu dlouhá. Ale Ústím to začalo a Ústím to také skončí. Věřím, že to v derby prolomíme. A proč se nedaří? Nejsem trenér, ale myslím si, že to je díky naší špatné střelbě.

Jsou pro vás derby zápasy proti Ústí nad Labem přeci jen speciálnější, než ostatní?
Zápasy s Ústím jsou pro mě v této sezóně speciální, protože krátce před prvním zápasem v Ústí se mi narodila dcera. Takže jsem jel z porodnice rovnou do haly Slunety. Ale jinak jsou tyto zápasy z mého pohledu v přátelském duchu. Pro fanoušky Slunety je derby prestižnější, než pro fanoušky Děčína. Příjezdem děčínských fanoušků je vždy ústecká hala plná a o to víc stoupá atmosféra v hledišti.

Domácí porážky od Slunety musely být pro děčínské fanoušky takovým malým peklem. Jak jste to vnímal?
Peklem bych to nenazýval, jednou ta prohra po 16 letech přijít musela. Myslím, že ty zápasy vyhrál šťastnější tým a ne lepší. Tím nechci shazovat práci ústeckého klubu a trenéra Tondy Pištěckého, kterého uznávám.

Když jsem vás viděl fandit, jste hodně emotivní, bubnujete, často křičíte na rozhodčího. V tomto ohledu asi nejste zrovna „kliďas“, co?
Ano. jsem horká hlava. Proto mám přezdívku Balkánec. Někdy prostě dříve jednám, než přemýšlím. Ale lidi, co mě znají, si na to už si zvykli. Zápasy si užívám, i když teď není ta forma ideální. Ale ono se to zlomí.

Máte v Děčíně nějaké oblíbeného hráče?
Oblíbeného hráče nemám, mám v srdci celý tým. Ale přesto bych tři vyzdvihl. Boba Landu za jeho velkou bojovnost, Klinta Carlsona a Lamba Autreho za to, co občas předvádí za střely. Ale jak říkám, nechci někoho dávat výš a někoho níž.

Spojení mezi klubem a fanoušky je v Děčíně na skvělé úrovni, je to tak?
Určitě. Se všemi hráči i vedením klubu se znám osobně a tykáme si. Jen s trenérem Pavlem Budínským a prezidentem klubu si vykám. Komunikace mezi fanoušky a klubem je parádní.

Vy pracujete jako číšník, to znamená, že máte směny. Vyšli vám v zaměstnání někdy vstříc?
V práci je to v tomhle směru úplně v pohodě. Tímto bych chtěl poděkovat kolegům za ochotu a také to, že to se mnou vydrží (smích).