Poprvé jsem se s ním setkal v druhé polovině padesátých let jako začínající basketbalista – dorostenec. On, tehdy trenér divizního celku mužů, se zájmem sledoval dění 
v družstvech mládeže a dosažené výsledky k naší velké radosti pravidelně zveřejňoval 
v pověstné „Skříňce" u hlavního nádraží a pochopitelně 
i v denním tisku. V této činnosti pokračoval až do konce svého tolik plodného života.

Později jsme společně pracovali ve výboru basketbalového klubu a jezdili na dovolené. Byly to časy ryze amatérského sportu, ale o to víc  přátelštější a kamarádské. Slávek byl tím správným parťákem a skvělým společníkem, který nezkazil žádnou legraci. Svými všeobecnými znalostmi a přehledem překvapoval i nás, o generace mladší…

Tato duševní svěžest a doslova encyklopedická znalost basketbalové historie byla nepostradatelná při tvorbě almanachů k jednotlivým významným výročím našeho klubu. V příštím roce oslavíme 70 let basketbalu v Děčíně a Slávek byl i ve svých devadesáti letech pln nápadů, jak toto významné jubileum prezentovat.

Zpráva o jeho úmrtí nejen mne, ale celý basketbalový klub velmi zasáhla. Byl legendou, posledním z těch, kteří byli s děčínským basketbalem nepřetržitě spojeni po celou dobu jeho existence.

Čas je neúprosný a jsou věci, které nemůžeme ovlivnit. Můžeme a musíme se však zasadit o to, aby děčínský basketbal byl stálicí a i nadále pojmem v celém českém basketbalovém dění. Slávek by si to jistě přál a nás to  zavazuje.

Díky za to, že jsem Tě mohl poznat,  i za to, co jsi pro Děčín a basketbal udělal.

Miroslav Chrastný – prezident BK Děčín