Utkáním, ve kterém se na palubovce potkal i se svým synem Markem, chtěl poděkovat fanouškům i městu za šanci, kterou v Děčíně dostal. Houška si do Děčína pozval své dávné i méně dávné spoluhráče a kamarády. Na palubovce se tak potkali Tomáš Vyoral, Lukáš Houser, Pavel Prach, Marek Balík, Miroslav Soukup, Luboš Stria, Pavel Houška nebo Tomáš Kukačka.

"Všechno to jsou kluci, kteří zanechali v Děčíně svou stopu. A už když nastupovali na hřiště, tak bylo vidět, že je lidé po letech zase rádi vidí," byl po utkání spokojený a dojatý Houška.
Ten si svůj poslední zápas naplno užil, představil se v obou mužstvech. A ve druhém poločasu si zahrál také proti svému desetiletému synovi Markovi.

"Bylo to hodně zajímavé, úplně něco jiného než jej trénovat. Je mi hrozně podobný, ctižádostivý. Ve škole i v tréningu. Budu hrozně rád, když to někam dotáhne. I v tom basketu," popisoval neobvyklý zážitek Houška.
Také pro malého Koubu, jak lidé Markovi říkají, byl zápas proti velkému Koubovi velmi silný.
"Bylo to hrozně dobrý. Kolik jsem dal bodů ale nevím, nepočítal jsem je," řekl nesměle po utkání v naplněné hale malej Kouba.
Ještě než poslední zápas kapitána začal, přišli Houškovi poděkovat Andělé bez křídel a děti, kterým prostřednictvím svého projektu Koubasket pomohl.

"Vůbec jsem nevěděl, že přijdou. Nevím, jak se dokázali dát dohromady. Ale to hlavní pro ně dělají jejich rodiče, kteří to mají strašně těžké," řekl Houška, který byl při příchodu dětí na palubovku viditelně naměkko.
Na konci utkání mu pak poděkoval i klub, ve kterém strávil 14 let. Ke stropu totiž vyvěsil dres s číslem patnáct, které je spjato právě s Jakubem Houškou. To by tak nyní již nikdo u Válečníků nosit neměl.

„Kdo jiný by si to zasloužil, když ne Kouba,“ řekl generální manažer Lukáš Houser poté, co vypočítal Houškův účet v děčínském klubu.
Houška se po minulé sezóně přesunul na místo asistenta trenéra Pavla Budínského. Basketbal bude hrát ale i příští sezónu, kdy by měl nastupovat spolu s Lubošem Striou o soutěž níž v Chomutově, odkud pochází.