Na palubovce nepomohla ani přítomnost dvou zkušených borců Roberta Landy a Jakuba Houšky. „Můj návrat byl k ničemu. Prostě špatný. Já jsem hrál špatně, tým hrál špatně. Celkové hodnocení bude hodně špatné,“ kroutil hlavou po zpackaném zápase Jakub Houška, bývalý dlouholetý kapitán děčínských Válečníků.

Legendární „Kouba“ si přitom začátek zápasu užíval. Do koše hodil jednu trojku a vtipkoval s protihráči. Až mu vyčinil i trenér Tomáš Grepl. „Já ty kluky znám, byl jsem rád, že jsem si mohl zahrát proti Machymu. A nebo Jelenovi, se kterým jsme ještě v Děčíně sehráli mnoho vítězných bitev. Jen jsem čekal jiný vývoj, vyrovnanější. Je pravda, že Kolínu to neskutečně sedlo,“ smutně přiznal.

Porážka od Kolína byla pro Děčín už šestou ligovou. A hlavně jasně nejhorší. Je jasné, že v tomto složení to bude letos pro tým ze severu Čech hodně těžká sezóna. „Mě osobně nestačí jeden trénink, já to prostě vím. Vždy jsem musel ve své kariéře trochu potrénovat. Hlavním úkolem je, abychom do mladých hráčů dostali děčínskou mentalitu. Pokud se to nepodaří, bude to špatné,“ zdůraznil.

Jasným příkladem byl obrovský rozdíl v utkání proti Kolínu. Válečníci propadali prakticky ve všech činnostech. „Třeba rozdíl v agresivitě při nájezdu na koš. Mladí se prostě musí zamyslet, jestli chtějí dávat koše, nebo dělat stafáž čtyřem zkušenějším hráčům. Ale nechci to házet jenom na ně, musíme je nějak nakopnout. Já osobně musím hrát lépe, to je bez diskuzí,“ pokračoval dvojnásobný otec.

Společně s Landou na lavičce celý zápas neúnavně hecovali své mladší spoluhráče. Na hřišti to od nich prostě nebylo ono. Logicky. Chyběly síly, herní praxe. „Nechali jsme na hřišti, co jsme mohli. Je to těžké. Když jsem se vracel ve finále Alpe Adria Cupu, měl jsem v nohách letní přípravu s Chomutovem. A bylo to znát. O mém návratu jsem rozhodl v neděli, do té doby jsem nic nedělal,“ připomněl.

Sám ale ví, že dvojice zkušených veteránů nemůže být lékem pro aktuálně nemocného děčínského pacienta. „Nemůže to fungovat tak, že to budou táhnout starci na chmelu. Je potřeba si spoustu věcí vyjasnit. Mladí si musí uvědomit, že mají obrovskou šanci se prosadit v nejvyšší soutěži. Když jsme hráli my, byl na nás obrovský tlak, byl tady kvalitní tým. Mladí hráči to tehdy měli tehdy hodně těžké. Kdyby byla normální situace, tak by tady hodně mladých hráčů ani nehrálo. Musí si uvědomit, že tohle není konečná. Oni by měli být těmi, kteří za tři roky budou Děčín táhnout,“ pokýval hlavou.

Jakub Houška je obrovským srdcařem. Bez diskuze. Sám tvrdí, že nedopustí, aby basketbalový Děčín padl na dno. „To se nesmí stát, udělám všechno, klidně tady i chcípnu. Nebojím se pádu na dno. Basketbal by si zasloužil větší podporu od města. Je potřeba přivést dva kvalitní hráče, ne takový starce, jako jsem já a Bobo. Teď to nejde, ale věřím, že v novém roce se vše uklidní a bude to dobré. A nebo si ti mladí uvědomí, o co jde, a začnou být produktivní. Já vím, že jsem strašně kritický, ale mám v sobě trochu zlosti,“ zamračil se.

Dlouholetý děčínský pivot je stále městským zastupitelem. O případně větší podpoře basketbalu ale nic netuší. Přesto v to věří. „Nevím nic. Mám hlasovací právo, to je všechno. Vznikla nová koalice a ta se bude rozhodovat, zda podpoří profesionální sport v Děčíně. Pokud peníze nebudou, tak město sportovně umře a už tady nebude vůbec nic. Za dva roky se nám podařilo město oživit. Nechci bojovat jenom za basket, ať se peníze dávají na veškerý sport v Děčíně. Basket je ale v televize, je vidět, Děčín byl díky němu hodně vidět. Když vidím, kolik dostávají od měst ostatní týmy v lize. Kdyby se tady třeba hrál extraligový hokej a nebyla by podpora od města, je to špatně,“ konstatoval Houška.

Sám prožívá kvůli koronavirové situaci těžké období. „Kouba“ je velmi aktivní člověk, současná situaci ho ubíjí. „Já potřebuji v životě cíle. Teď jsem neměl osobní cíle, neměl jsem cíle s mládeží. Jasně, pracoval jsem. Ale chodíme už pět týdnů pomáhat do děčínské nemocnice. Něco mi to dávalo. I proto jsem se rozhodl, že pomůžu na hřišti. Ale doufám, že budu větším přínosem, než to bylo proti Kolínu,“ pevně věří.

Od čtvrtka 3. prosince se ke sportu mohou vrátit amatéři. Ovšem trénink ve vnitřních prostorech je hodně omezený. Sportovci, včetně dětí, musí mít roušky. V jeden trénink jich může být v hale deset, včetně trenéra. „Nechci nikoho kritizovat, je těžké o něčem rozhodovat. Ale je vidět, že vláda neví, co má dělat. Trénovat v rouškách? Šílenost! Já třeba v roušce rychle vyběhnu schody a je to znát. Děti už trénují druhý týden u mě na zahradě. Děláme blbosti, běhají se kopečky, hraje se basket. Za takových podmínek se mi do haly ani nechce. Nevím, co tady budeme dělat. Protáhneme se a tím to asi hasne,“ nechápavě konstatoval.

Samotné děti se na společné tréninky. „Chtějí hrát basket, chtějí vidět svou partu, trenéra. Ptají se mě – trenére, musíme mít roušky? Já říkám, jo, bohužel, nedá se nic dělat. Ve škole mají taky roušky. Jsme asi rouškový národ, asi to tak má být,“ pokrčil rameny.

Široká veřejnost neskrývá obavy, že za současného stavu řada dětí zleniví, zůstane doma a ke sportování se jen těžké vrátí. „Já jsem velký bojovník, aby děti mohli sportovat. Je hodně důležité, dostat je zpátky. Jsou ale rodiče, kteří se bojí a ty děti prostě ke sportu nedají. My jsme se snažili něco dělat. Byla tady Stezka Válečníka. Rodiny alespoň chodily a fotili se,“ připomněl projekt děčínského basketbalového klubu.

Chomutov, kde v poslední době Houška basketbalově působil, začal s tréninkem právě ve čtvrtek 3. prosince. V rouškách. „Chtěl jsem tam ve čtvrtek je, ale není čas. Bude se čekat, kdy se druhá liga otevře,“ řekl a vzápětí se ještě vrátil ke svému dalšímu návratu do děčínského dresu: „Vím, že jsem jednou řekl, že se nebude vracet stokrát. A už to bylo dvakrát. Situace je ale taková, že chci pomoct. A doufám, že pomůžu.“