Být českým rozehrávačem za éry Tomáše Satoranského není žádná selanka. Své by o tom mohl vyprávět Tomáš Vyoral. Ale v dobrém.

Basketbalista, který odehrál čtyři povedené sezóny v Děčíně, byl členem reprezentačního týmu, který na letošním mistrovství světa v Číně uhrál senzační šesté místo. A když toho „Vyo“ moc neodehrál, pocity mu nikdo nevezme. „Pro zviditelnění basketbalu jsme udělali asi maximum,“ řekl s úsměvem.

Tomáši, jak vzpomínáte na parádní vystoupení v Číně?

Jenom v dobrém. Asi nikdo nečekal, že uhrajeme šesté místo. Celý turnaj jsme předváděli dobrý basket. Bylo tam i trochu štěstí, ale to je vždy potřeba. Myslím si, že tohle můžu řadit v mých TOP basketbalových zážitcích asi úplně nejvýš.

Vy jste dohromady odehrál deset minut. Je jasné, že post rozehrávače si pronajal výborně hrající Tomáš Satoranský…

Samozřejmě jsem si chtěl zahrát více minut. Takový turnaj zažijete jednou za život. Chcete svým způsobem předvést. Ale když na vašem postu hraje nejlepších rozehrávačů v Evropě. Možná i na světě… Saty předváděl vynikající výkony. S Kubou Šiřinou jsme toho moc neodehráli, ale vlastně jsme s tím počítali. Nezbývá než tu roli přijmout a vzít to tak, jak to je.

Byl na mistrovství světa čas trochu více poznat Čínu?

Toho času moc nebylo. Bydleli jsme v centru Šanghaje, takže na kratší procházky se chvilka našla. Ale celkově je to obrovský, všude zácpy, hromada linek metra. Člověk se v tom ani nevyzná.

Zažil jste vy osobně nějakou zajímavou příhodu, která by stála za zmínku?

Pokud pátrám v paměti, tak já osobně asi nic. Ale jednou jsme zapomněli své akreditace na hotelech. Ačkoliv jsme v hale byli dvakrát denně, tamní organizátoři nás tam nechtěli pustit. A bylo z toho docela velké haló. Nakonec nás tam musel dostat hlavní direktor od FIBY.

V Číně je asi hodně věcí jinak, viďte?

Určitě, celkově je svět v Číně prostě něco jiného. Kdo tady byl, tak by se mnou souhlasil. Je to diametrálně odlišný svět.

Myslíte, že by váš úspěch mohl zvednout úroveň českého basketbalu?

Myslím si, že my jsme udělali maximum (smích). Odvedli jsme vynikající práci. Ta vaše otázka je spíše pro vedení basketbalové federace. Během mistrovství mě spousta lidí psalo, že se na basket koukali tací, kteří to předtím nesledovali. Podle mě se to dostalo více do popředí. Otázkou je, jak dlouho to vydrží.

Vy jste před sezónou odešel z Nymburka do Pardubic. Jak jste zapadl do týmu z města perníku?

Odešel jsem kvůli tomu, že jsem chtěl více minut na palubovce. A to v Pardubicích dostávám. Výkony jsou zatím kolísavé. Jednou jo a jednou zase ne. Je potřeba čas, aby si to sedlo, přeci jen jsem tady krátkou dobu. V týmu jsou mladší kluci. Sedá si to, je otázkou, jak se s tím popasujeme.

Čtyři roky jste prožil v Děčíně. A byly to povedené sezóny. Sledujete dění klubu?

Samozřejmě. Vnímal jsem i odchod trenéra Budínského. Byl v Děčíně dlouho, změna nakonec byla klíčová. Přišel impulz v podobě nového kouče. A padlo to na úrodnou půdu, v play-off předváděli dobrý basketbal.

Vy se s Pardubicemi podíváte do Děčína až 29. ledna. Bude to trochu jiné, než když jste na sever Čech dorazil s Nymburkem?

Do Děčína se vracím vždycky moc rád. Je pravda, že teď si tam za Pardubice zahraju více, než za Nymburk. Těším se. Ale že bych se na ten zápas nějak extra připravoval? To ne. Vím, že zápasy Děčína s Pardubicemi byly vyhecovanější. Ale nějak bych to nepřeceňoval, bude to zápas, jako každý jiný.