V roce 2012 přešel z Ústí nad Labem do Děčína, aby zde za za tři roky mohl oslavit historické stříbro basketbalových Válečníků. Křídelník Lukáš Bažant odešel ze severu Čech před dvěma lety do Ostravy. Další sezónu odehrál v Ústí nad Labem. Kam povedou jeho další kroky? „Jsem ve fázi rozhodování, stále jsem ještě nikde nepodepsal,“ usmál se Bažant.

Lukáši, v roce 2015 jste si s Děčínem zahrál první finále v historii klubu. Jak na to vzpomínáte?
Na sezónu vzpomínám jen v superlativech. Byla to jedna velká „válečnická jízda“. Od začátku sezóny jsme hráli skvělý basketbal a naší formu jsme potvrdili i v náročném play-off ziskem stříbrné medaile.

Děčín měl tehdy velmi zajímavý tým – Bosák, Houška, Stria. Byl podle vás i nejsilnější?
Tým byl určitě zajímavý. Je ale otázkou, zda byl, co se týče kvality, i nejsilnější. Na týmu byla unikátní právě naše soudržnost a týmový duch. Byli jsme skvělá parta hráčů, která táhla za jeden provaz. To se poté projevovalo při hře jak v týmovém pojetí útoku, tak i v obraně.

Euforie po posledním semifinále a postupu přes Prostějov musela být obrovská. Co se vám tehdy honilo hlavou?
Byl to asi nejkrásnější moment v mojí dosavadní kariéře. Pocity se dají jen těžko popsat slovy. Tímto okamžikem jsem si totiž splnil svůj velký basketbalový sen, a to nejen sobě ale i mým rodičům, kteří mě vždy podporovali. Na naše pozápasové objetí plné slz opravdu nikdy nezapomenu.

Před pěti lety to byla pro Děčín doba stříbrná. Druhé místo po základní části, druhé místo celkově a druhé místo v poháru. Ovšem ten pohár asi mrzel nejvíce…
Samozřejmě, že nás to tehdy hodně mrzelo, zvlášť v situaci, kdy ve hře o pohárový titul nebyl Nymburk. Cítili jsme opravdu velkou šanci. Finálový pohárový zápas se nám ale bohužel nepodařil.

Pojďme zpátky k ligovému finále. Tehdy se upeklo, že domácí zápas proti Nymburku sehrajete na děčínském zimáku. Jak jste to v kabině vnímali?
Zpočátku jsme úplně nevěděli, co od toho vlastně čekat. Bylo zde mnoho otazníků nad tím, zda na zimním stadionu neztratíme výhodu domácího prostředí, zda přijde dostatek lidí a tak dále. Nakonec se to však ukázalo jako výborný tah vedení a zápas se zapsal do historie.

Na zimák dorazila výborná návštěva. Jak jste si užíval tu báječnou atmosféru?
Myslím si, že nikdo z nás nečekal, že by mohlo přijít tolik lidí. Když se ale do stadionu během našeho rozcvičování začaly ze všech vchodů hrnout nekonečné davy nadšených fanoušků, bylo to neskutečné. Atmosféra na stadionu byla úžasná a dodnes na ní vzpomínám.

Jak těžké bylo nastupovat do finále proti Nymburku? Navíc jste během play off přišli díky zranění o pár důležitých hráčů.
Celá série pro nás byla opravdu náročná. Nymburk měl výborný tým, složený jak z kvalitních cizinců, tak i ze skvělých českých hráčů. Díky své široké lavičce mohl držet vysoké zápasové tempo ve všech finálových zápasech. Do každého zápasu jsme proto nastupovali s tím, že můžeme jen překvapit. Zároveň jsme ale nechtěli zápasy jenom tak odehrát a dostat o „parník“. Myslím si, že jsme celou sérii odehráli se ctí a chybělo opravdu jen málo, abychom v prvním zápase neurvali na horké nymburské palubovce senzační vítězství.

Utkvěla vám v paměti nějaká perlička?
Perliček bylo během této stříbrné sezony opravdu nepočítaně, ale většina z nich nejde veřejně publikovat. Jednu však přece jen říct můžu a týká se jedné z mnoha hlášek trenéra Pavla Budínského. Ten nám jednou ve svém pozápasovém hodnocení sdělil, že neumíme používat levou ruku při driblinku a že jsme jak banda námořníků, kteří mají levou ruku jen pro to, aby nepřepadli do moře.

V roce 2018 jste ale Děčín opustil. Jaké byly důvody?
Po šesti sezonách strávených v Děčíně jsem cítil, že potřebuji udělat nějakou změnu, abych se mohl v basketbale posunout dále. Nebylo to vůbec jednoduché rozhodování. Nakonec ale moje velká zvědavost a touha vyzkoušet něco nového, zvítězila. Mým velký přáním bylo vyzkoušet si zahraniční angažmá a zároveň vidět basketbal zase trochu z jiné perspektivy.

Nakonec jste ale skončil v Ostravě.
Sezóna v Ostravě pro mě byla jednou z dalších zajímavých zkušeností. Na rozdíl od Děčína, hrajícího téměř vždy o medaile, Ostrava patřila výsledkově do spodní poloviny tabulky, což s sebou přineslo mnohem větší a důležitější roli, na kterou jsem před tím nebyl úplně zvyklý. Během sezony jsem dostával opravdu hodně herního prostoru, což pro mě bylo velkým přínosem. Na ostravský rok vzpomínám moc rád.

Pak následoval přesun do Ústí nad Labem, vrátili jste se po osmi letech. Změnilo se toho hodně?
Po basketbalové stránce šlo Ústí určitě nahoru. Ovšem některé věci se zde nezměnily… Aktuálně zatím nejsem rozhodnutý, kde budu hrát v další sezóně. V Ústí to nebude. Zatím jsem ale nikde nic nepodepsal.