Zahájení finále je známo, začíná se příští středu. Soupeře zatím Děčín nezná, vypadá to ale na 99 % na Nymburk. „Věřím, že ho Pardubice ještě potrápí. Ale stojí proti obrovskému gigantovi," přiznal Budínský.

Jaké byly vaše bezprostřední pocity po výhře v Prostějově?
Euforické, krásné a spontánní. Přijelo s námi i 40 fanoušků, kteří nám udělali pěknou kulisu. Možná je to pro někoho překvapení, ale my do toho šli s tím, že to chceme ukončit. Spíše se čekalo, že to rozhodne pátý zápas. My to ale chtěli uzavřít už v neděli. Dnes už mám pocit dobře odvedené práce.

Na začátku to ale s vámi nevypadalo dobře, v jedné chvíli jste prohrávali 20:4. Kde nastal klíčový zlom?
Úvod byl špatný. Kluci byli těžkopádní, nefungovaly jim nohy, ani hlava. Domácí to vycítili a vybudovali si velký náskok. Klíčová byla pauza mezi první a druhou čtvrtkou. Řekli jsme si, co změnit. Jinak by to nemělo smysl. Přišla pro změnu naše šňůra a my Prostějov dohnali. Pak už se kluci rozběhali, byli agresivní, pomohl nám útočný doskok. Ta víra ve výhru zesílila a v poslední čtvrtině gradovala.

Jaké klíčové faktory rozhodly v celé sérii?
Po zápase jsme se v autobuse bavili s Robertem Landou, jak bylo důležité dobře odehrát základní část a vytvořit si lepší výchozí pozici pro play-off. Přeci jen to cestování není příjemné a po dlouhé cestě je těžké předvést parádní výkon. Bylo také důležité, že jsme plně využili domácí prostředí. Velmi důležitý byl třetí zápas, který byl energicky nejnáročnější. Nám to vítězství pomohlo mentálně a hlavně druhý poločas to bylo v Prostějově hodně znát.

Byl už čas na oslavu?
Tak nebudu říkat všechno (smích). Byli jsme na večeři, dali si pivo. Při cestě zpátky jsme si nakoupili do autobusu dobré pití. Nálada byla veselá, zpěvná a velmi zábavná. To je asi všechno (smích).

Váš finálový soupeř vzejde ze souboje Nymburk – Pardubice. Nymburk vede 2:0. Věříte, že ho mohou ještě Pardubice potrápit?
Pardubice jsou kvalitní a mohou to ještě zdramatizovat. Ale bojují proti velkému a kvalitnímu basketbalovému kolosu.

Jak budou pro vás vypadat následující dny?
Musíme si mentálně odpočinout, takže pár dní bude volno. Je potřeba se dát zdravotně do kupy. Stoprocentní není stále Tomáš Pomikálek, Tomáš Vyoral měl menší výron v kotníku, Nathan Carter měl nakopnutou holenní kost, Robert Landa se snaží rozpohybovat prst. Takže máme menší zdravotní trable. Po volnu přijde na řadu trénink a my se musíme mentálně připravit na finálového soupeře. A tím bude asi Nymburk.

Je možné, že do finále naskočí Kuba Houška?
Kuba je naším smutným hrdinou. V základní části byl tahounem a pak se na jejím konci tak nešťastně zranil. 
A to nemluvím o tom, jaké peripetie má za sebou. To je neuvěřitelný kolotoč, jakou smůlu má tenhle člověk. To by stačilo na jednu knihu. Kuba mi hned po zápase euforicky psal, že je připraven naskočit do finále alespoň na jednu minutu. Bylo by super, kdyby stihl naskočit, nasál tu atmosféru 
a užil si naší parádní jízdu.

Ceníte si letošního úspěchu 
v semifinále více než toho 
v roce 2015?
Určitě ano. Podívejte se na Litvínov. Jeden rok nečekaný titul, druhý bitva v baráži o záchranu. My jsme vstupovali do sezóny v nové roli. V roli obhájce druhého místa. Od začátku jsme to pociťovali ze všech stran. Na konci základní části nás zamrazilo, mimo byli čtyři až pět hráčů. Přesto jsme zvládli čtvrtfinále proti USK, kde chyběl Pomikálek s Houškou. Někteří museli alternovat na jiných pozicích. Ale všichni to zvládli a vlastně ukázali, že jsou skutečnými Válečníky.