Jakub Relich, který musel kvůli zranění zanechat aktivního hraní basketbalu, trénuje A tým Slovanu v Severočeské lize. Jaké ambice má Varnsdorf? Jak těžké je v aktuální době skládat sestavu? Může tým nějak posílit? 

„Bilance je sice povzbudivá, zatím překonáváme vytyčené cíle. Ale nebýt restrikcí, tak věřím, že máme minimálně o jednu výhru více. A nejspíš bychom se rvali o první místo v tabulce," nechal se slyšet Jakub Relich. 

Jak jste se dostal k trénování basketbalistů Varnsdorfu?
Bohužel mi moje kyčel nedovolila dále hrát. Basketbalu jsem nechtěl zcela zanechat. Jako hráči mi dost vadilo, že nemáme trenéra, koncepci tréninků. Mladí hráči stagnovali, nebyl posun vpřed. S tím jsem chtěl něco udělat. Trénování nějakého týmu tady ve Varnsdorfu bylo mým cílem. Absence trenéra u týmu mužů a zranění můj posun na lavičku áčka výrazně urychlilo. S týmem si samozřejmě občas zablbnu na tréninku, pokud to tréninkový a zápasový program dovolí.

Zápasy hodně ovlivňuje očkování, ale tak karantény. Poměrně složitá doba, nemám pravdu?
Nebudeme si nic nalhávat, těžké to je. Nebo spíš bylo. Hlavně v momentě, kdy vyšlo nařízení, že mohou hrát jen očkovaní. Herní systém, na kterém celý tým pracoval téměř půl roku, se doslova rozpadl. V tu chvíli jsme musel trošku čarovat a překopat soupisku. Řada hráčů nebyla v tu chvíli očkovaná. Zase na druhou stranu, tato situace oživila kariéru Petra Bubna, kterému moc děkuji, že se rozhodl nám pomoci. Také to znamenalo, že hráči, kteří měli být jako nouzová záloha, se najednou dostali třeba do základní sestavy. Teď už to prostě bereme jako hotovou věc. Prostě nám nezbylo, než se přizpůsobit.

V tabulce jste čtvrtí, s bilancí pěti výher a čtyř porážek. Jste spokojený?
Bilance je sice povzbudivá, zatím překonáváme vytyčené cíle. Ale nebýt restrikcí, tak věřím, že máme minimálně o jednu výhru více. A nejspíš bychom se rvali o první místo v tabulce.

Když jsem koukal na vaší soupisku, zaujalo mě jméno Michal Owen Kenney JR. Prozradíte o něm víc?
Michael je učitel na místním Biskupském gymnáziu a je zde na pracovní stáži. On je pro nás trošku jako zjevení, jiný svět, slušnost, pracovitost. Jeho připojení k týmu je záležitostí Honzy Šišuláka, který ho pozval na trénink. Michael s námi absolvoval celou letní přípravu a ihned zapadl. Bylo od první chvíle jasné, že má týmu co nabídnout. Jedná se o hráče se skvělou fyzickou vybaveností a mentalitou. Michael nejspíš po sezoně tým opustí, protože mu vyprší pracovní povolení. Naším úkolem tedy bude, najít mu zde přítelkyni, která by ho přesvědčila k setrvání ve Varnsdorfu (smích).

Pojďme zpátky ke covidové době. Nebojíte se, že je ohroženo dohrání sezony?
Nad tím raději nepřemýšlím. Je třeba brát věci tak, jak jsou. Sledujeme bedlivě všechna nařízení a snažíme se tomu přizpůsobit. Řekl bych, že úplné vypnutí sportu, jako to tu bylo vloni, nenastane. Já sám očkovaný jsem, nevidím z této situace jiné východisko.

Jaký zápas se vám nejvíc líbil a který se vám naopak nepovedl?
Nejlepší je každý, který dospěje do vítězného konce. Ten nejhorší se dá identifikovat velmi snadno. Byl to domácí zápas s Litoměřicemi. Nedařilo se střelecky. Litoměřičtí hráli hodně za hranou, kdy nám zranili dva nejlepší střelce. Z videa je jasně zřetelné, že schválně. Prostě zápas „blbec“. Poučili jsme se a vrátili na vítěznou vlnu.

Trénujete ještě nějakou basketbalovou kategorii?
Momentálně působím pouze jen jako trenér týmu mužů. Ale nevylučuji, že se v budoucnu opět připojím k mládeži. Mám roční dceru a věřím, že basketbal bude jednou i její vášní. Pokud to půjde, tak s ní budu docházet do přípravky a pomůžu kolegům trenérům v této kategorii.

Jaké cíle má vůbec váš tým v dalších letech?
Začal bych letošní sezonou. Ta měla být hlavně o stmelování týmu a naučení návyků v požadovaném herním systému. To zatím víceméně vychází. V dalším roce určitě chceme vytvořit „B“ tým, aby se měli naši mladí hráči, kteří vychází z dorostu, kam posouvat. Chceme, aby měli možnost se co nejdříve seznámit s dospělým basketbalem. Ligové ambice týmu rozhodně nechybí, hlavně tedy u mladších hráčů. Snažím se je držet při zemi, musí na sobě ještě hodně pracovat. Ligové tempo zápasů je na úplně jiném levelu. Pokud by se zde liga hrála, tak by muselo dojít k vhodnému doplnění, alespoň o dva vysoké hráče. Nějaké možnosti na doplnění kádru se nám rýsují, ale to je otázka následujících měsíců. Dalším důležitý faktor je očkování. Pokud budou očkovaní všichni, o nichž jsem nyní přesvědčen, že by měli být součástí týmu, tak není o čem diskutovat. Hráči vědí, že postup do vyšší soutěže akceptuji pouze sportovní cestou. To znamená vyhrát Severočeskou ligu.