Zároveň však kabinet požádá sněmovnu, aby prodloužila nouzový stav o dalších třicet dnů. Jde to dohromady?A má to sněmovna udělat? Na obě otázky odpovězme ano, a to z několika důvodů: Jakkoli spojení „stav nouze“ zní skoro jako stanné právo, je to hlavně jiný právní rámec.

Stát může postupovat rychleji a efektivněji. Brzdy a pojistky, které jsou v době blahobytu nutné, jsou v nouzi odbržděny a odjištěny. Neznamená to, že po celou dobu bude platit přísný zákaz vycházení a vše bude zavřeno. Je brzy vyhazovat čepice do vzduchu, ale zatím se zdá, že karanténa přes všechny chyby funguje slušně.

Lidé se většinově s omezeními ztotožňují a projevují solidaritu zejména vůči seniorům. Jak si vláda vede, zdá se dobře, v hygieně, v pomoci těm, které postihly její zákazy, je vepsí. Peníze jsou slibovány ústy. Přicházejí pozdě. Provází je byrokracie a hloupé přehmaty. Vláda jeví snahu se poučit.

Prodloužení nouzového stavu jí dá možnost ukázat, že to myslí vážně. Neexistuje žádný skutečný náznak, že by jednotlivec nebo skupina chtěli převzít moc a omezit demokracii nastálo. („Metnarův puč“ je opravdu podle všeho jen trapná chyba.) Politici jinak postupují zdrženlivě.

Stejně postupuje i policie, když dohlíží na to, aby byly zákazy dodržovány. Není tedy důvod Babišovi a jeho týmu nedat další měsíc. Epidemie se rozhodně dřív nevyčerpá.