Proč? Státní správa je v dobrých časech zoufale pomalá. Teď se ji podařilo nastartovat v přímém boji proti epidemii. Ekonomická pomoc postiženým firmám však pořád neodpovídá potřebám podnikatelů. Jejich představitelé jako Vladimír Dlouhý či Tomáš Prouza to přesně a důsledně kritizují. Vláda neumí využít ani nouzových prostředků. V „normálním“ režimu by se ze selhání patrně stala katastrofa.

Nikde nevidíme ani náznak toho, že by Babiš a jeho tým chtěli mimořádného stavu zneužít. Nešťastné návrhy a ramenaté výroky můžeme v tomto případě odpustit. Tlak pod jakým ministři pracují, je enormní. Kdo pod tlakem neřekl hloupost, nechť hodí kamenem. Z věcného hlediska však neexistuje jediný důvod, proč bychom měli vládu podezírat víc než třeba Francouzi francouzskou nebo Němci německou.

Tvrdá omezení pracovního a osobního života lidé chápou jako nezbytnost a krutou daň boji s epidemií. Úřady dobrovolné oběti lidí oceňují a postupují mírně. Žádné policejní manévry. Žádné papíry, kde musíte vypsat, kam jdete jako v mnoha jiných zemích. Pokuty přijatelné a až po domluvě.

Svěřit vládě mimořádné pravomoci je ve vyspělé demokracii, jakou Česko nepochybně je, ožehavá záležitost. Je správné, aby sněmovna obrátila všechny argumenty horem dolem. Pokud možno při konferenčním jednání. Nakonec by však měla na třicetidení prodloužení kývnout.