Kliknutím zvětšíteMariupol, tedy to, co z něj zbylo, padl. V labyrintech pod Azovstalem ještě sice zůstávají stovky posledních ukrajinských vojáků, ale i ti se postupně vzdávají. Není to evakuace, ale kapitulace. Až příští dny ukáží, zda se tak děje alespoň podle mezinárodního válečného práva a zda ukrajinští vojáci zajetí přežijí a budou vyměněni za zajaté ruské vojáky.
Dobytím půlmilionového strategického přístavu Rusko po obsazení přístavu Cherson a předpolí Krymu slaví po téměř třech měsících další úspěch své agrese. Podobně se Rusku relativně daří v Luhanské oblasti, kde už pod ukrajinskou kontrolou zůstává pouhých deset procent území. Poněkud lepší situace je v Doněcké oblasti, kde útokům ruských okupačních vojsk odolává většina ukrajinských opevnění a územní zisky ruských jednotek jsou minimální.
Na druhé straně tu máme osvobození poměrně velkých území kolem Charkova, odkud se podařilo Rusy na některých částech fronty vytlačit až k mezistátní hranici. Charkov, druhé největší ukrajinské město, je tak mimo přímé nebezpečí a lidé se do něj začínají vracet. S výjimkou Donbasu, na který vrhlo Rusko všechny dostupné síly, se jeho jednotky na jihu Ukrajiny zakopávají a brání snaze Ukrajinců o osvobození alespoň části okupovaných území kolem strategického přístavu Cherson. Ten zůstává pod ruskou kontrolou a Kremlem vybraní kolaboranti už plánují připojení k Rusku po vzoru Krymu.
Boje na Ukrajině tak i podle amerického Pentagonu přecházejí do své další fáze dlouhodobé zákopové války, v níž nebude ani jasných vítězů, ani jasných poražených. Ukrajinci díky své odvaze a masivním dodávkám zbraní ze Západu, nyní podpořených 40 miliardami pomoci od USA, postupně srovnali s Rusy krok. A mají velkou šanci, že se Kremlu už nepodaří žádná větší území Ukrajiny v dohledné době dobýt.
Ale ani kdyby už Rusové nepostoupili ani o kilometr, není bilance skoro tří měsíců války pro Ukrajince vítězná. Rusko už tím, že vede všechny válečné operace na ukrajinském území a raketami ostřeluje téměř celou zemi, způsobilo Ukrajině obrovské, těžko vyčíslitelné škody. Dostalo Ukrajinu v hospodářském slova smyslu do kolen, vyhnalo z čtyřicetimilionové země nejméně 20 procent obyvatel a dalších 20 procent muselo odejít z domovů do dočasných útočišť v bezpečnějších oblastech země.
Samozřejmě, i samotnému Rusku vznikají válkou obrovské škody, hlavně kvůli západním sankcím. Ale hlavní penězovod, který spočívá v nerušeném prodeji ruské ropy a plynu, zůstává v chodu.
Zatímco USA si konflikt vyhodnotily jako možnost pustit prostřednictvím srdnatě se bránících Ukrajinců Rusku žilou a jednou pro vždy mu vzít chuť na podobnou agresi proti NATO, Evropa to zdaleka takto nevidí. Bojí se rychlého zastavení dodávek plynu a nechce se jí ani do embarga na ropu. Většina EU proto podporuje Ukrajinu jen natolik, aby neprohrála.
„Nevýhra“ jako vítězství
Pokud se ruská armáda a Rusko samo zevnitř nezhroutí, což není vyloučené, ale nezdá se to pravděpodobné, budou v Evropě stále více vznikat „mírové plány“ podobné tomu italskému z minulých dnů. „Mírové plány“, které budou tlačit Ukrajinu do kompromisního míru, který Rusku tak či onak přijde přijatelný. Ani masivní vojenská pomoc USA nemusí dovést Ukrajinu k úplnému vítězství, jak o něm mluví ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, a které by každý normální člověk napadené Ukrajině přál.
Člověka tu napadne příklad Finska, které nakonec muselo s SSSR uzavřít mírovou smlouvu a vzdát se části území. Přesto je dnes Finsko zemí, kde je radost žít. Kéž by se Ukrajina po válce stala novým Finskem. Zemí, pro niž by se z „nevýhry“ stalo vítězství.
9
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
