Zázrak se nestal. Recep Tayyip Erdogan vyhrál v nedělním druhém kole tureckých voleb a porazil kandidáta sjednocené opozice Kemala Kiliçdaroğlua. Prezidentská strana AKP zvítězila i v parlamentních volbách.

Zdá se, jako by vláda Erdogana a jeho na turecké poměry konzervativních sil neměla konce. Jsou tu však i dobré zprávy.

Martin Komárek
Zvrhlí zelení aktivisté

Turecké volby proběhly více méně regulérně, při sčítání zřejmě nedošlo k vážnějším podvodům, byť samozřejmě drtivá převaha Erdogana v médiích fér nebyla. Musel ale podstoupit souboj v druhém kole voleb, což se mu ve volbách prezidenta zatím ještě nestalo.

Také v parlamentu sice AKP zvítězila, ale nebude mít ústavní většinu, takže brutální omezování stávající turecké demokracie snad nehrozí. Turecká demokratická opozice drží ve svých rukou i velká města, včetně Istanbulu.

Erdogan, pokud chce odejít důstojně a s kladnou stopou v turecké historii, bude muset spíš popouštět otěže než je utahovat. Turecko se tak zřejmě už nebude vzdalovat Západu, na to je bezpečnostní situace v jeho okolí i uvnitř země příliš složitá. Nejlidnatější evropský stát bude spíše hledat cestu pevnějšího spojení s Evropskou unií. Podobné je to v NATO, kde má Ankara velmi klíčovou roli.

Kateřina Perknerová
Stát, který lidem neprospívá, ale škodí

Samozřejmě zastírat, že vítězství opozice by bylo výhrou i pro Západ, nemá smysl. Ale i tak byly parlamentní a prezidentské volby změnou k lepšímu, byť jen v mezích mírného pokroku. Turecká demokracie ale ukázala životaschopnost, země předvedla, že není diktátorským režimem, ani se jím nechystá být. A to je při pohledu na většinu sousedů Turecka vlastně zázrak.

Malý, ale zázrak.