Doba uhelná končí, doba vilková pokračuje. Jenže udržitelnou krajinu či obec nedělají vysoké zdi s kamerami, muškáty na dvojgaráži, anglický trávník s trpaslíkem či slepé ulice. Pohádka Hrnečku, vař! hezky popisuje, co se stane, když s jídlem roste chuť…

Obytné satelity bez parků, škol, hřišť a krámků se jako ta kaše přelily do zelených katastrů. Nejsou ani městem, ani vsí. A doprava houstne.

Chebská nemocnice je přetížena, Němci chtějí, ale nesmějí pomoci

Potýká se s tím třeba Vtelno. Stavební boom zažívají i Krušné hory. Úřady chtějí krajinu chránit územními plány a přehodnocují kapacitu bytové zástavby. To je správné. Například v Mostě se nebude stavět na Keřovém vrchu.

Bylo by dobré, kdyby se investoři víc soustředili na starší zástavbu v obcích a krajinu nechali rekreaci, zemědělství a divočině. Rozvoj neznamená rozpínání, ale vnitřní posilování. Dobrým příkladem je obec Želenice. Ta koupila problémový dům ve středu Liběšic a chce ho přestavět na byty. V Mostě radnice nechala opravit na byty jednu ruinu a soukromá firma udělala z bývalé školky u Teska bytový dům. Přidat by se mohli další.

Bourání nemocnice – další chyba

Uvádím příklady ze svého okolí, z Mostecka, ale nepochybuji o tom, že kypící „sídelní kaše“ (anglický termín pro tento fenomén je „urban sprawl“ – pozn. red.) už zneklidňuje obyvatele, jejich zvolené zástupce i odborníky na mnoha místech republiky. Není totiž snadné rozhodnout, že přišla chvíle, kdy je třeba říci: „Hrnečku, dost!“ Ale životnímu prostředí za okrajem měst by to určitě prospělo.