Rozmáhá se nám tady takový nešvar. Ne že by politici nevraceli plastové podšálky, ale jaksi nerozlišují, kdy chodí mezi lid pracovně a kdy předvolebně. Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí z toho má těžkou hlavu, možná těžší než ze svého předlouhého názvu a mládkovské zkratky ÚDHPSH.
Dokonce tak bolavou, že účet za prezidentskou kampaň v roce 2018 vystavil teprve nyní. Člen této instituce Tomáš Hudeček se hájil, že vznikla teprve před čtyřmi lety na zelené louce, chyběli lidé, metodika i židle.
Přesto se člověk nemůže zbavit dojmu, že tento úřad není onou očekávanou štikou v rybníce, jíž být měl. Politici po něm volali jako po nutném hlídači stran utržených ze řetězu, které v divokých letech utrácely před volbami peníze stylem, že by jim i Al Capone záviděl.
Než ÚDHPSH začal fungovat, sami zákonodárci přistřihli partajím křídla, když stanovili limity na kampaň. Úředníci teď jen hlídají, zda se někdo nesnaží obejít pravidla. Ve zprávě k Zemanově kampani se tak píše: „Obecně lze shrnout, že veřejní činitelé, kteří kandidují ve volbách, se při výkonu svých funkcí zčásti ocitají v režimu volební kampaně. Kontrolní orgán je přesvědčen, že je proto nutné v některých případech pozměnit charakter veřejného vystupování. Je také potřeba dbát na to, aby se náklady na tu část činnosti veřejných činitelů, která souvisí s kampaní, promítly v evidenci nákladů kampaně.“
Miloš Zeman se tomu ústy svého mluvčího vysmál. Výjezdy do krajů a táčky s občany přece patří k jeho prezidentským povinnostem. Totéž mohou říkat ministři Babišovy vlády a poslanci, kteří nyní brázdí republiku o sto šest.
Jsou tak pilní, nebo dělají kampaň?
Na to lidé štempl od ÚDHPSH snad ani nepotřebují. Pokud kdekoliv řeční premiér nebo místopředseda sněmovny a zároveň kandiduje, je to kampaň. A vydá-li někdo knihu, je to kampaň, nikoli básnické rozjímání s největším ze všech pirátů.