Autor je spisovatel.

Lord James zahlédne manželku lady Hamiltonovou, jak se zahradníkem vešla do ložnice. Sníží se k tomu, že pozoruje klíčovou dírkou, co se děje uvnitř. Vidí, jak se svléknou, vklouznou do postele a zhasnou. Lord se napřímí a poznamená: „Zase ta strašná nejistota.“

Píše se rok 2020 a Česká republika je v situaci, kdy něco jiného tvrdí premiér, něco jiného prezident a něco dalšího tajná služba. Ovšem co ví ta, my nevíme, protože je tajná. Každý si tedy může sám vybrat, čemu věřit.

Vědecky se takovému stavu říká „postfaktická doba“, česky nejspíš, že každý vykládá to, co se mu hodí do krámu. A do toho se ještě blíží volby, ve kterých nové protikorupční hnutí nejspíš svrhne staré protikorupční hnutí, které před ním svrhlo protikorupční ČSSD.

Bohumil Hrabal o padesátých letech napsal, že je to čas, kdy se lámou dvě epochy, a my žijeme v těch třískách. Já jsem si ten citát přečetl v devadesátých letech a říkal jsem si – to je přesné, teď žijeme v těch třískách!

Jenže od té doby mám pocit, že se něco láme každých pět let, a pořád žijeme v nějakých třískách, a člověk si říká, kdy z těch třísek konečně vybředneme.

Já jen doufám, že to bude dřív, než budeme ležet na prkně.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.