Autor je historik a politolog

Primárně mi ale jde o jiné zápolení. „Pretěky“ mezi koaličními socany a polokoloaličními komunisty o to, kdože skončí první – mimo žebříček sněmovních soutěží.

Bije do očí, že slovenští levičáci, jakkoli nově rozštěpení do dvou subjektů, rychle nabrali dech i po těch největších malérech. Kdežto jejich západní soudruzi, štěpením rovněž kdysi vzniklí socdemokraté a komunisté, jsou na tom diametrálně jinak. 

Nejlepší je, že podle některých výzkumů preferencí má daleko slibnější šance proniknout pod hranici pěti bodů ČSSD. Druhdy titán domácí politické scény, posledních deset let systematicky pracující na svém sešupu do zapomnění.

Nejlépe skrze báječné žinantnosti, k jejichž intelektuálním vrcholům náleželo setrvání na „zásadním hodnotovém stanovisku“, že s komunisty nikdy, nikdy na vládní úrovni. Což byl prostě a jen projev čistokrevné politické stupidity a nenormálních komplexů funkcionářů typu Vladimíry Špidly. Za nešikovného Sobotky premiérova šéfporadce.

Za politické neumětely v ČSSD vyřešil desetiletí trvající žabomyší války mávnutím kouzelné manažerské hůlky velkokapitalista Andrej Babiš, který na úrovni kabinetu počal spolupracovat s oběma subjekty naráz.

Přičemž je pevně lapil – s pomocí sloní pamětí vybaveného Zemana alias „Bimba“ – do své vlčí jámy. Lidový dům, z nějž už zbývá výhradně starobylá ambaláž, se zmítá v předsmrtných křečích. Nikdo ho již nebere vážně a koalici s ním je ochoten tvořit tak maximálně houfec politických ekologistů. Třebaže se příležitostně mluví o světlých zítřcích budování oslího můstku k politickému pirátství…

Skutečný hřebíček do rakve vlastní partaje vrazila pražská organizace ČSSD. Po „obrodném procesu ve straně a společnosti“ totiž volá právě její mediálně nejznámější reprezentant. Rozený – a ze zákulisí řízený – přinestaška Tomáš Petříček. Marioneta i ministr zahraničních věcí ČR v jedné osobě. Mělký, nejistý aparátčík, jenž manifestuje míru své nejistoty při každičkém interview.  

A jaký je váš názor? Pište prosím na adresu nazory@vlmedia.cz. Vaše příspěvky rádi zveřejníme.

Tak jako ambiciózní zaminir nikdy nepřestal být Pocheho asistentem a slabost pro něj mají jedině média vidící (bolševicky) rudě, když padnou slova Moskva nebo Peking, neustávají ani jeho loutkovodiči v nastolené generální linii. Honem honem rozdávají poslední posty či sinekury personálně spřízněným partajníkům, jelikož především oni znají, jak moc je to s „oranžovými“ nahnuté.

Dobře vědí, proč produkují Petříčkův cimrmanovský divadelní kus. Mívají pravidelně nejslabší volební výsledky ze všech regionů celé širé země, ovšem přesto jsou pořád nejblíž ústředním zdrojům naší centralizované vlasti. Tohle je přece – víc než vládnutí v nerovné a neúspěšné koalici s Babišem – vláda hanby.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.