Ve skupinách, které se nesmějí měnit, totiž budou jen po patnácti a část z nich se asi nedočká své paní učitelky. Na tu budou doma u počítače spoléhat žáci, kteří dají přednost dálkové výuce. Také se budou muset dodržovat rozestupy, mimo třídy nosit roušky a stát fronty v jídelně. Žádné družení a dotýkání se konat nebude.

Hradní rébus

Pokyny, jimiž se menší dítka při návratu do lavic musí řídit, schytaly kritiku ze všech stran. Vyrojily se otázky, proč se nesmějí vrátit i starší žáci, když nemocí covid-19 jsou podle epidemiologa Romana Prymuly děti ohroženy nejméně. Jenže podle studie renomovaných německých vědců právě zavření škol bylo jedním z nejúčinnějších opatření proti nákaze. Je to zapeklitá věc.

Nezanedbatelný počet domácností nemá počítač a digitální výuka je v nich vyloučená. Podle šetření České školní inspekce má všechny své žáky s online připojením jen přibližně 30 procent základních a 60 procent středních škol. Nerovnosti ve vzdělávání se tak nutně budou prohlubovat.

Hlava je lepší než manuál

Myslím proto, že návrat do škol pro děti prvních až pátých tříd měl být – a to i za přijatých podmínek – povinný. Pochopitelně s výjimkou těch rizikových, které by to ale měly prokázat dokladem od lékaře. Ani všechny bohulibé projekty neziskových organizací, které chtějí do rodin dostat potřebnou techniku, problém neodstraní. Osobní kontakt s kantorem je zkrátka nad všechny peníze.