Na 50%

Sotva se majitelé podniků a zejména stravovacích zařízení otřepali z bezmála dvouletého období pandemie plného nejistoty a stagnace, přichází na řadu „důsledek válečného konfliktu“, čímž je razantní zvýšení cen energií, které mnoho podniků začíná definitivně drtit. Po téměř dvou dekádách své působnosti v České republice letos ukončuje provoz mezinárodní franšízová restaurace Nordsee, která na sebe podala insolvenční řízení a je v konkurzu s dluhem přesahujícím 30 milionů korun.

Pětistovka k důchodu jako symbol, že to jde jinak

Vysoké vstupní náklady utlumily například i věhlasnou restauraci Westy na Hodonínsku, oceněnou v televizním pořadu Ano, šéfe! I přes dlouhodobý zájem zákazníků byly majitele nuceni pozastavit provoz vzhledem k vyhroceným cenám nejen energií, ale také potravin.

Svoji výrobu od příštího měsíce pozastavuje i Harrachovská sklárna, která je nejstarší fungující sklárnou v Evropě a v letošním roce slaví 310 let od svého založení. Většinu z mnoha desítek svých zaměstnanců propustí.

Krvácení firem tedy neovlivňuje pouze samotné provozovatele, ale i zaměstnance a jejich rodiny. Prudký nárůst nezaměstnanosti tak rozpoutává další řetězec podpor a zadlužování státu. Dle slov odborníků se ceny na úroveň před válkou už nevrátí, v mezičase lze tedy očekávat výraznou a dlouhotrvající změnu dosavadních spotřebitelských návyků.

Pro peníze si běžte k Hance

Byl jsem před pár dny v jedné výletní restauraci pár desítek kilometrů od Prahy. Super kvalitní oběd a pak smutek. „Jdu se s vámi rozloučit…“ přišel oznámit pan majitel. „Bohužel už to kvůli brutálním nákladům na energie nedáváme,“ dodal. Ve vteřině mi hlavou proletěly všechny ty žvásty o celoevropských řešeních, o druhých a třetích svetrech, o šetření tu či onde a také o tom, že nikoho nenecháme padnout. Nechali a chladnokrevně.

Zdroj: Deník

„Nikomu nevěř a sobě na padesát procent.“ Toto mi před mnoha lety napsal do tzv. památníku jeden oblíbený pionýrský vedoucí. Kolikrát jsem si na něj, postupem let vzpomněl. Jenže, ono je tak snadné uvěřit. Slovům, myšlence, naivní polopravdě… Ten pan hospodský, který se loučil se svým „publikem“ hovořil v klidu. Smířlivě a celkem bez emocí. „Víte, na okolnosti si nemohu moc naříkat, posledních deset let jsem nebyl u voleb.“ A tomu já říkám fér přístup.

Horká, nebo studená zima?

Část světa uvěřila dojemným výstupům puberťačky, která to jistě nemyslela zle. Ta samá část světa si neumí poradit s jedním bláznem, který to naopak bez uzardění zle myslí. A zase jsme u toho.

„Lidé pochybují o tom, co říkáte a věří tomu, co uděláte…“ řekl kdysi někdo moudrý. Krize nakráčela do našich životů jako Simona Krainová na molo každé módní přehlídky. Krize koho a čeho. Pokud se snažím přemýšlet a porovnávat, přičítat a násobit osobní zkušenosti, třeba tu s končící hospodou, vychází mi bohužel, že svoji hlubokou krizi zažívá obyčejný rozum. Jsme v rukou několika bláznů a nevěřím jim… a sobě na padesát procent.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.