Rusko v pondělí ukončilo osm let kamuflážní hry o Luhansk a Doněck. Hry, která stála třináct tisíc životů na obou stranách konfliktu a která jen maskovala skutečný stav. Tedy fakt, že tam vládnou lidé ovládaní Kremlem a podporovaní ruskou armádou. Osmi set tisícům místních Rusko ostatně už udělilo své občanství. Jen někdo úplně slepý nebo zaplacený mohl tuto okupaci nevidět. Uznání Luhanska a Doněcka, bleskově následované smlouvou o „vzájemné pomoci“ odkrývá karty, které Rusko mělo celou dobu v ruce.
Rusko v pondělí dokončilo to, co před osmi roky začalo a v čem celou dobu pokračovalo. V okupaci části ukrajinského území, které se před osmi roky fakticky zmocnilo a které se nikdy nechtělo vzdát. Snad jen za podmínek, že by kapitulovala celá Ukrajina.
Jenže ta nemá nyní nic takového v úmyslu. Naopak, je připravená se bránit a má k tomu lepší předpoklady než před osmi lety. Dobýt vojensky Doněck a Luhansk by pro ni bylo přinejmenším v současné chvíli velmi těžké, ale má podle všeho schopnost Kreml nepustit dál, než jsou hranice dnešní ruské okupace. Pokud se k tomu Rusko rozhodne, pod záminkou pomoci Doněcku a Luhansku, jež dnes ovládají jen třetinu teritoria, na které si činí nárok, čeká nás obří krvavá válka.
Dnešní Doněck a Luhansk nejsou pro Ukrajinu Sudety. Kyjev bez nich může žít. Jde však o to, zda toto „malé vítězství“ bude Putinovi stačit, nebo zda se ruské tanky přece jen rozjedou, zda rakety budou vypáleny. To, co musí Západ vyřešit, je jak dál s Ruskem, které znovu de facto připojí další kus sousední země.