„Nemusely dostat pětku, pochopily, že to spočítaly špatně. Podruhé to zvládly perfektně,“ dodává Šteffl, přesvědčený zastánce slovního hodnocení a motivačního přístupu.

Potlačení tradiční klasifikace ovšem není jediným výdobytkem koronakrize. Dálková výuka, která vyžaduje větší soustředění na podstatné věci, ukázala, kolik věcí se ve škole učí zbytečně.

A že existuje spousta příležitostí, jak propojit teoretickou přípravu s praxí, matematické úlohy s domácím rozpočtem či společenské vědy se sousedskou výpomocí.

Zarazilo mě však velké množství stížností z ředitelen na vágní ministerský manuál, málo detailní pokyny. Rozšířila se třeba fáma, že žáci se nemohou učit v přírodě. Je to nesmysl. Pokud mají les hned za školní budovou, není důvod nejít ven. Mohou si i sundat roušky, nebudou-li se k sobě tulit. Totéž platí pro hloučky před zahájením výuky. Když je před školou prostor, mohou se tvořit, jestliže se vchází do budovy rovnou z ulice, pak ne.

Ředitelé vždy volali po co největší volnosti a omezení předpisů. Teď mohou popadnout příležitost za pačesy. Neznámkovat, vzdělávat venku, zbavit se zbytečného učiva. Vše je dovoleno. Žádný biřic z inspekce nebo ministerstva je nebude šikanovat. Zároveň se odhalí, kdo je skutečný lídr pedagogického procesu i schopný organizátor a kdo jen sedí v ředitelské židli čekaje na podrobný jízdní řád shora.