Zdražování energií, potravin a bydlení pociťuje každý. Lidé s nízkými příjmy dramaticky, střední třída citelně. Zjištění organizace PAQ Research nabídla plastický obraz současnosti. „Extrémně zatíženi jsou ti, které stojí náklady na bydlení více než 40 procent jejich příjmů. Takových bylo na podzim jen kolem patnácti procent, a dnes to je více než pětina,“ řekl pro ČRo sociolog Daniel Prokop. Vzrostl i počet osob, kterým zůstává po uhrazení bydlení a jídla jen sto korun na den.

V souvislosti s vládní politikou mě zaujal další údaj, a to, že příspěvek na bydlení pobírají jen čtyři procenta populace, ačkoliv na něj může dosáhnout téměř každý pátý. Jsem si skoro jistá, že rozdíl má na svědomí byrokracie, bez níž se kladné vyřízení žádosti člověk nedočká.

Všichni vládní činitelé už roky slibují, že s tím něco udělají, ale neudělali nic. Fialova středopravicová vláda s většinou ve sněmovně a vrchním Pirátem coby vicepremiérem pro digitalizaci to může zlomit. V nedělní Partii TV Prima k tomu řekl poměrně razantní slovo ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS). V části debaty o chystaném sociálním energetickém tarifu pro domácnosti uvedl, že jeho administrace bude jednoduchá. Úřady podle něj mají dostatek údajů, aby občany nezatěžovaly jejich dalším vymáháním.

Kateřina Perknerová
Meda, Vltavská filharmonie a české školství

A pak pronesl klíčovou větu, která zní, že stát by měl svým občanům věřit. To znamená, že by z dostupných registrů měl zjistit, kdo má na jakoukoli dávku nárok, a bez dalšího takovým lidem poslat peníze nebo nastavit zmíněný tarif (ten by se měl dotknout i běžných rodin se dvěma dětmi v třípokojovém bytě). Zároveň zpřísnit postih pro lidi, kteří by to zneužili.

Kdyby se vládě podařilo změnit zaběhaný a vůči občanům nepřátelský systém, byl by to nezamýšlený, ale o to příjemnější vedlejší efekt současné drahoty. Pokud se daňový poplatník při jakémkoli kontaktu s byrokratickým aparátem cítí jako obtěžující veš, nemůže nikdy skončit příslovečné české dělení na my a oni.