Ve věku nedožitých 80 let zemřel tento týden první děčínský senátor, novinář a diplomat Egon Lánský.

„Měl jsem to štěstí, že jsem 
s ním mohl aktivně spolupracovat, a to nejen při organizování výstavy díla Josefa Čapka pod názvem „Dějiny z nedaleka". Naposledy jsme se setkali 4. dubna tohoto roku na vernisáži výstavy „Příběh Židů v Protektorátu Čechy a Morava", kterou jsme s vystavovatelem Michalem Hauzrem uspořádali ve Valdštejnském paláci," vzpomíná na poslední setkání s Egonem Lánským děčínský senátor Jaroslav Sykáček.

Lánský se narodil 23. července 1934 v Trenčíně, perzekuován byl fašistickým i komunistickým režimem. Po srpnové okupaci odešel do Švédska, kde mimo jiné pracoval ve Výboru solidarity 
s Izraelem v severských zemích.

Do vlasti se vrátil v roce 1991 po 22 letech exilu na výzvu někdejšího prezidenta Václava Havla.

Jako na člověka s velkým politickým i životním nadhledem vzpomíná na Lánského současný poslanec Jaroslav Foldyna, který mu na přelomu století dělal senátorského asistenta.

„Bylo pro mě neskutečnou ctí, že jsem pro Egona Lánského mohl dělat. Pro mě to byla veličina, kterou jsem do té doby znal jen ze Svobodné Evropy. Mohl jsem poslouchat dlouhé hodiny jeho vyprávění, které mi dalo strašně moc do života," říká Foldyna.

Při práci v emigraci v rádiu Svobodná Evropa poznal tehdejšího novináře Egona Lánského také starosta Doubice Martin Schulz.

„Byl to excelentní analytik 
a komentátor zahraniční politiky," vzpomíná Schulz. Ten se později stal i Lánského sousedem. Bývalý senátor si totiž pořídil chalupu v Doubici.

Po prvních svobodných volbách se stal mluvčím ministerstva zahraničí. Od dubna 1992 Lánský zastupoval tehdejší Československo v Radě Evropy ve Štrasburku, po rozdělení republiky ze státních služeb odešel.

Členem vlády někdejšího premiéra Miloše Zemana byl Lánský od července 1998. Zeman ho označoval za „pana Evropu", neboť měl jako vicepremiér koordinovat jednotnou politiku vůči EU.

Kvůli svým aktivitám se Lánský často dostával do kompetenčních sporů s šéfem diplomacie. V listopadu 1999 pak ze zdravotních důvodů na funkci místopředsedy vlády pro zahraniční politiku a bezpečnostní otázky rezignoval. Podle spekulací některých médií byla v pozadí rezignace nespokojenost premiéra s jeho prací a skutečnost, že dostatečně nevysvětlil finanční operace spojené se svým kontem v Rakousku.