Z dobových dokumentů vyplývá, že naopak zde byla řada pracovních kolektivů, které provolávaly slávu komunistické straně a slibovaly plnění lecjakých závazků. A pouze několik lidí zde aktivně vystupovalo proti režimu.

A tak se není čemu divit, že události v Praze z roku 1989 nechávaly lidi v Děčíně chladnými. Co je ale chladnými rozhodně nenechávalo, to bylo životní prostředí. Nespokojenost s jeho stavem stála za demonstrací právě 17. listopadu. Ta se uskutečnila zcela nezávisle na pražském dění.

Demonstraci uspořádali tehdejší studenti děčínského gymnázia a strojní průmyslovky. Vedení těchto škol se ale podobné akce příliš nezamlouvaly a svým studentům na nich účast zakázaly. Přesto se u bývalého Grandu sešlo přibližně třicet lidí a počet demonstrantů vybavených hesly jako „Dýcháme to všichni” se rozrostl na více než dvě stovky.

Po této demonstraci již věci nabraly velmi rychlý spád.

„Ten pátek se v Děčíně ještě nic moc nevědělo. Vše začalo až po víkendu. V pondělí se o pražských událostech začalo poprvé více povídat a již v úterý nás oslovili studenti především čtvrtých ročníků, že se chtějí připojit ke stávce. A pomalu se vše začínalo rozbíhat,” vzpomíná tehdejší profesorka gymnázia Jitka Glöcknerová, která stála u zrodu Občanského fóra.

Téhož dne se před budovou gymnázia objevil pražský vysokoškolák, který rozdával prohlášení na podporu studentů v Praze. Studenti gymnázia začali podepisovat petici, což se nelíbilo ředitelce gymnázia Janě Dědičová. Ta ostatně dlouho ředitelkou již nebyla. Zaměstnanci a studenti vyvinuli na tehdejší krajský národní výbor tlak a ten ji nakonec odvolal.

„Během třídních schůzek zazněli ve školním rozhlase výhrůžky vůči účastníkům protistátních demonstrací. Na nás kantory dokonce křičeli, že takoví lidé nemohou vychovávat děti,” pokračuje Glöcknerová.

Velká demonstrace se uskutečnila 24. listopadu a sešlo se na ní přibližně 3000 studentů. A to i přesto, že se proslýchalo, že je vládnoucí režim připraven střílet a byla připravena vodní děla k rozehnání demonstrace.

K děčínským studentům se postupem času začali přidávat i dělníci v továrnách a po městě se šířily informace z Prahy. V následujících dnech následovala řada jednání mezi odcházející garniturou a Občanským fórem.

„Zadostiučinění jsme necítili, když padla vláda jedné strany. Ale radost a nadšení ze svobody ano. Těžko popsat, kde jsme dnes. V Listopadu vyvřelo čisté lidství, které ale bylo v následujících letech zaneseno neskutečným nánosem špíny,” ohlíží se za uplynulými více než dvaceti lety Jitka Glöcknerová