VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Vratislav Cvejn: Zazlívali mi, že jsem 
z Děčína nevyhodil všechny komunisty!

Děčín – Vratislav Cvejn byl prvním mužem, který vedl město Děčín po Sametové revoluci. Do funkce předsedy městského národního výboru byl kooptován na začátku dubna 1990, když mu bylo padesát let. Vydržel v ní půl roku, do voleb.

17.11.2014 2
SDÍLEJ:

Na schodem městského národního výboru Foto: Karel Veselý

„Mně v té době vyčítali, že jsem neuměl všechny ty komunisty vyházet," vzpomíná ve velkém rozhovoru pro Děčínský deník Cvejn.

Kdo vás do funkce předsedy 
v Děčíně dosadil?
Občanské fórum. Dohodlo se se současným vedením nejdříve okresu, pak města. Moje dosazení, neboli kooptace, byla bez voleb. Zvolen jsem byl potom na prvním sezení zastupitelů na Střelnici.

Ve funkci jste byl jen půl roku. Proč ne dál?
Ve volbách na podzim 1990 jsem sice kandidoval, ale volby vyhrál můj tajemník Zdeněk Kropáček, a ten byl tedy prvním oficiálním starostou Děčína.

Jak jste se k té funkci předsedy vůbec dostal?
Sám jsem se v listopadu přihlásil, když jsem zašel do kanceláře Občanského fóra, které tenkrát bylo v basketbalovém klubu. Tam jsem se bavil asi se třemi lidmi, že bych rád pomohl lidem v Děčíně. Pak začala jednání asi 
v sedmi lidech, nechci je ale raději jmenovat, abych na někoho nezapomněl. Jednali jsme i s komunisty. První velká změna byla, že byl dosazen jako předseda okresního národního výboru Borek Bubník. My jsme se potom scházeli i na gymnáziu 
a projednávali jsme řadu věcí, například změnu na okrese. Pak se začalo mluvit i o změně města Děčína.

Když jste se stal předsedou, co se dělo?
Jen co jsem nastoupil, tak mi oznámili, že se na konci března strašlivě poprali Romové a punkeři. Bitka se odehrála mezi Grandem
a Priorem. Museli jsme to řešit. Pustil jsem mezi Romy zprávu, že se s nimi chci sejít. Jenže to byl problém, moji spolupracovníci se mě ptali, jak chci ozvučit náměstí. Řekl jsem, že to ozvučit nechci, jen ať mi tam přivezou valník za traktor, že mám plechový hlas a že mě dobře uslyší. Po policii jsem zase chtěl, aby hlídala celé náměstí, aby se tam nedostali pankáči. Pozval jsem tam s sebou pana faráře Pavla Jančíka – to byl vynikající člověk, uměl hrát na kytaru a uměl mluvit romsky. Byl to prima chlap. Byli jsme tam tedy spolu. Tehdy dorazila asi stovka Romů.

Co dalšího jste po revoluci řešili?
Velký útěk Rumunů z Rumunska do Německa. Oni totiž táhli přes Děčín a už tehdy tu působili němečtí pohraničníci a tady v Děčíně je začali vyhazovat z vlaků. Většina těch Rumunů byli olašští Cikáni. Ženy nesly na zádech loktuše a vepředu měly přisátá mimina. Mezi utečenci byli učitelky německé národnosti, vysokoškolsky vzdělaní lidé, ale 
z vlaku šlo všechno ven. Bylo to strašné. Tehdy tady se mnou byl Jan Ruml, později se stal ministrem.

Jak jste se o tom, co se děje, dozvěděl?
Přímo za mnou do bytu tehdy přišla taková malá delegace, která mi všechno řekla. I to, že už utečence nakrmili, dali jim rohlíky a mléko, ale že už více nemají. Tak jsem se hnedka po ránu sebral a šel jsem do hotelu Grand, kde byla hotelová restaurace. Šel jsem přímo za ředitelem Grandu, se kterým jsem domluvil, aby utečencům dal guláš s knedlíkem.

Co jste s nimi dělali dál?
Utečenci tábořili v tom parčíku před Grandem. Kromě toho se někteří přesunuli k železniční trati směrem na Německo, kde zapalovali ohně. Dokonce procházeli skrz ty tunely, což byl tehdy ohromný malér. Náčelník děčínské stanice toho měl plnou hlavu a říkal: „Teď do nich vlítne z německé strany vlak." To se ale naštěstí nestalo.
Abychom problém s utečenci vyřešili, pozval jsem si do Děčína odborníky na stavbu vojenských táborů. Řešili jsme, kde tábor postavíme, až mi doporučili, že nejlepší místo je na břehu Labe, v místě, kde je dnes dětské hřiště u restaurace 
U Přístavu.

Když se záchytný tábor postavil, tak jsme tam shromáždili všechny utečence. Přijeli také vojáci, začalo se tam utečencům vařit. Byli tam asi dva měsíce. Pak je začali převážet k Brnu, kde byly ubytovny.

Je vidět, že jste měl plné ruce práce. Proč jste ale, jak jste se zmínil, z vedení města nevyházel komunisty?
To by úplně kolaboval chod městského národního výboru! Vždyť mimo nás několika kooptovaných tam byli de facto všichni komunisti.

Takže ten rok – od listopadu 1989 až do podzimu 1990 byli 
u moci až na výjimky víceméně stejní lidé jako za totality.
Částečně ano, hlavně tedy státní bezpečnost. Ta fungovala úplně perfektně. Já předtím nebyl nějak politicky činný a pak jsem zjistil, že mám odposlouchávanou pevnou linku domů. To bylo až do února 1990. Když jsem se stal předsedou, lidé mi domů volali výhrůžky.

Proč?
Nelíbilo se jim postavení záchytného tábora, přitom to v té době bylo jediné možné řešení. Kdybychom ho nepostavili, utečenci, hlavně tedy Romové, by se rozprostřeli po celém Děčíně a kradli by.

Jak vám vyhrožovali?
Přijď na Labský nábřeží, jdou tam bílý legie a smeteme tě i s těma Rumunama do Labe…

Muselo to být hektické období…
2. května mně volal, ještě 
v té době, velitel děčínského zámku, že by se mnou rád projednal oslavy vítězství
9. května. Šel jsem za ním na zámek, po kterém mě provedl. Byly tam místnosti pro politické školení mužstva. Na zdech byli namalovaní ruští bohatýři a američtí agresoři. Všude jinak bylo čisto a uklizeno. Dohodli jsme se, že budou střílet ohňostroj. Slíbil jsem, že pošlu hasiče pod zámek, aby mohli případně hasit. Jenže oni vystřelili asi deset světlic a bylo po všem. Problém byl nakonec akorát v tom, že velitel chtěl, abych si s ním připil na družbu. Řekl jsem mu, že pro mě vždycky byli 
a budou okupanti.

Ale pak odtud sovětští vojáci přece brzy odešli.
Zámek opustili v roce 1990. Velitel posádky mi to přišel na podzim ohlásit s tím, že ho odveleli někam na dálný východ a že tu zůstává staršina a dvacet vojáků, kteří mají za úkol zámek uklidit. Asi za měsíc jsem se tam šel podívat. Byl to strašný pohled: Vytrhaná elektrika, vytrhaná voda, rozkopané dveře, omlácené zdi, no příšerné!
Byl jsem již tehdy v občanském sdružení Amici Decini, které ve spolupráci 
s městem v druhé polovině března 1991 umožnilo obyvatelům vstup na zámek.

Měli jsme spoustu dobrovolníků, kteří hlídali chodby, kam jsme veřejnost pustit nemohli, protože tam už začaly padat stropy a podobně.

Pak – vy si to asi nepamatujete – spadl celý roh jihovýchodní strany zámku, kde byly záchody, to celé se propadlo. Byl jsem se také podívat na střeše, když se vyměňovala střešní krytina, a v dřevěných krovech byla nějaká dřevomorka, podle odborníků až odněkud z dálného východu.

Příhod máte hodně. Vzpomenete si ještě na nějakou?
Dneska se bavíme o tom, co s nepřizpůsobivými občany. Za ten problém ve velké míře může vláda tohoto státu, a nemyslím tím ta posled-ní, ale všechny vlády. Již v roce 1990 přišla vedoucí sociálního odboru na to, že tihle lidé jsou málo přizpůsobiví, a tak jsem se dohodli se samoobsluhou na ulici Prokopa Holého, že si tam tito lidé budou moci chodit na poukázky pro základní potraviny. Jednoho dne ke mně do kanceláře vlítla jedna paní a začala tam na mě křičet, co si to vymýšlíme a podobně. Že ona denně potřebuje flašku rumu, a ne chleba, mouku a máslo… Pak jsme 
s těmi poukázkami museli skončit, situace v zemi tomu tehdy nepřála.

Mám ještě jednu takovou zajímavost. V roce 1990 se 
v Děčíně na dvou domech objevily dvě barevné omítky. Poté mně začali volat na město lidé, který blbec si to vymyslel a co to je, že je to příšerný. Dneska je přitom podle mě Děčín krásně barevný.

Děčín se od revoluce hodně proměnil. Lidé nadávají hlavně na to, že přišli o koupaliště pod zámkem.
Děčínské koupaliště byla taková srdeční záležitost generace ještě o něco starších lidí než jsem já, stavělo se 
v Akci Z. Bylo to příjemné koupaliště, byly tam veliké travnaté plochy, kam mohly chodit maminky s dětmi.
U současného moderního koupaliště, které je na tom technicky podstatně lépe 
a patří mezi nejhezčí koupaliště v kraji, nemají tolik prostoru. Koupaliště pod zámkem bylo více rodinné.

Abychom to uzavřeli: Vzpomenete si, co jste dělal přesně 
17. 11. 1989?
Vím to přesně, byl jsem na svatbě dcery mého velmi dobrého kamaráda Na Tokáni. Tam jsem si trochu pustil pusu na špacír. Děda té nevěsty mi potom řekl: Vráťo, prosím tě, víš s kým se to bavíš? To jsou pánové z Mostu, z STB. A já říkám: No a co? To jsem ještě nevěděl, co se stalo v Praze.

Autor: Luděk Stínil

17.11.2014 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Na výpadovce na Ústí se srazila auta, jeden člověk se zranil

Ilustrační foto

Turisty čekají v národním parku omezení

Zoo Děčín odstartovala novou sezonu, láká na nové interaktivní stanoviště

Děčín /FOTOGALERIE/ – Děčínská zoologická zahrada oficiálně zahájila svou v pořadí již 68. návštěvnickou sezónu. Příchozí čekalo odpoledne plné zábavy, při kterém se nikdo nenudil.

Vyhublá fenka, která se toulala po Děčíně, se vrátila k majitelům

Děčín – Pátraní po vyhublé a vyděšené feně výmarského ohaře, toulající se v posledních dnech v Děčíně v okolí Letné, skončilo. Majitele feny se podařilo lidem v neděli vypátrat, její zdravotní stav se jim ale moc nelíbil.

Co týden dal: Boj Mirka proti byrokracii, vrah do vazby

Děčínsko - Co přinesl uplynulý týden na Děčínsku? Tady je přehled.

Starosta Varnsdorfu Horáček míří na služební cestu do Číny. Opozice to kritizuje

Varnsdorf – Starosta Varnsdorfu zamíří v červnu na několik dnů do Číny. Cílem jeho cesty je propagace regionu a nalákání turistů z Činy do regionu. Opozice ale s jeho cestou nesouhlasí a považuje ji za vyhazování peněz.

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies