Motto – „Moje díla jsou něco jako moje děti“

Jeho díla byla k vidění jak v děčínském muzeu, tak i na Střední průmyslové škole stavební v Děčíně. Důvodem, proč jsme za panem Cejnarem zašli i my, je, že chceme společně s Velkopopovickým Kozlem a čtenáři Deníku najít nejšikovnějšího fachmana Ústeckého regionu, kterého pak Kozel odmění za poctivou práci a jeho řemeslný kumšt.

Jeho rukama prošla všemožná díla jako důchodci na lavičce, portréty slavných či různá vyobrazení klaunů na obrazech. Je to jeho vášeň. Už v dětství vyrobil své první umělecké dílo a to dřevěnou ovečku, o které sám tvrdí, že se mu velmi povedla. Kromě výroby ze dřeva se také Vladimír Cejnar věnuje malování obrazů technikou akvarel a kreslení karikatur. Jeho dílem se doma může pyšnit ale jen velmi málo lidí. Sám řezbář totiž svoje výtvory velmi nerad prodává, raději je daruje.

Tip na umělce nám zaslal Miloš Vochomůrka, častý návštěvník Cejnarových výstav. Nemohl si jeho umění vynachválit. „Jsou to opravdu mistrovské kusy. Je neuvěřitelné, co s dřevem dokáže,“ chválil řezbáře Vochomůrka.

Vladimíra Cejnara jsme se zeptali, kde bere i po tolika letech stále inspiraci k novým a novým dílům. Prozraďte nám, co podle vás děláte lépe než ostatní a kvůli čemu se Vaši zákazníci stále vracejí?
„Vše kolem mě je mi inspirací. Vlastně jsou to další a další životní zkušenosti a zážitky.

Dělal jsem čerty podle různých přísloví o nich. Také jsem viděl několik důchodců sedět na lavičce a vykuřovat, tak i ty jsem vytvořil (smích). A co dělám lépe než ostatní? Tak určitě svou práci dělám rád, mám k ní vztah. A to lidé poznají.

Kolik času denně strávíte v dílně?
„Dalo by se říct, že každou volnou chvíli. No vlastně celý den (smích). Ráno v půl sedmé už jsem v dílně a večer končím tak v půl desáté, kdy mě dcera už nahání domů.“

Na co se nejvíce těšíte po dni plném práce?
„Nejspíš na to, že se můžu zastavit, být chvíli sám a vymýšlet zase další věci.“