Jak poznat bezvědomí a jak uvolnit dýchací cesty?

Postižený může ležet nebo sedět v nepřirozeně zhroucené pozici. Nereaguje na vnější podněty – oslovení, bolestivé štípnutí do ucha, poplácání po tváři.
„Takovému člověku je nutné okamžitě uvolnit dýchací cesty,“ upozorňuje Jana Píšová z Českého červeného kříže. Provede se to uložením postiženého nejlépe na pevnou zem či jinou podložku, kontrolou a vyčištěním ústní dutiny, vyjmutím cizích těles, zubních protéz, vyčistění od zvratků. Je také nutno uvolnit dýchací cesty, a to záklonem hlavy.

Následně musí zachránce zkontrolovat, jestli ošetřovaný člověk dýchá. „To provádíme bez pomůcek. Přiložíme ucho k ústům a posloucháme dýchání, rukou na hrudníku můžeme cítit, zda se zvedá, či nikoliv. Zároveň můžeme hrudník pozorovat,“ vysvětluje zdravotnice.

Pokud člověk dýchá, uložíme ho do stabilizované polohy, pokud nedýchá, je třeba začít s oživováním.

Stabilizovaná poloha

Do této polohy pokládáme člověka, který je v bezvědomí, ale dýchá a tluče mu srdce. „Pokud by člověk zůstal ležet na zádech, mohlo by dojít k vdechnutí obsahu úst nebo zapadnutí jazyka,“ říká ředitelka oblastního spolku ČČK Jana Píšová.

Horní končetinu, kterou má ležící blíže k nám, položíme tak, aby svírala pravý úhel s tělem. Vzdálenější dolní končetinu pokrčíme v koleni a za toto koleno a za vzdálenější horní končetinu převrátíme postiženého na bok směrem k nám. Dbáme na dostatečný záklon hlavy a stále kontrolujeme dýchání až do příjezdu lékaře.

Resuscitace dospělého

Pokud jsme zjistili, že postižený nedýchá a již jsme mu uvolnili dýchací cesty, je třeba začít s oživováním. Ideální je pro to poloha ošetřovaného na zádech na tvrdé zemi. Srdce masírujeme zhruba uprostřed hrudníku. Frekvence je 100 kompresí za minutu, tedy téměř dvakrát za sekundu, přibližně čtyři až pět centimetrů do hloubky. Po třiceti stlačeních vždy následují dva vdechy z úst do úst po jedné sekundě. Pokračujeme do doby, než dojde k obnovení základních životních funkcí nebo do příjezdu lékaře.

Resuscitace dětí

„U dětí předškolního a školního věku provádíme resuscitaci podobně jako u dospělého člověka, ale na masáž a umělé dýchání používáme menší sílu,“ říká Jana Píšová. Resuscitaci zahajujeme pěti rychlými vdechy. Srdce masírujeme zhruba uprostřed hrudníku. Frekvence je stejně jako u dospělého 100 kompresí za minutu. Po třiceti stlačeních vždy následují dva vdechy z úst do úst.

U kojenců dýcháme do nosu a úst zároveň (jen obsahu vzduchu z úst zachránce), srdce masírujeme dvěma stlačeními hrudníku za sekundu, a to pouze překříženými palci nebo dvěma prsty.

Jak poznat tepenné krvácení a jaké je jeho nebezpečí

"Tepenné krvácení poznáme velmi snadno. Z rány vystřikuje krev v pravidelných intervalech. Pokud jde o krvácení z velké tepny, může být život člověka ohrožen už v několika desítkách sekund," říká Jana Píšová. Je důležité krvácení zastavit co nejrychleji, i za cenu nedodržení všech zásad čistoty. Při velké ztrátě této nejcennější tekutiny totiž dochází ke vzniku šoku. To je stav, který rovněž bezprostředně ohrožuje život člověka. Tepenné krvácení zastavujeme přednostně.

Zastavujeme tepenné krvácení

Při zastavování je důležité postiženou končetinu zvednout nad úroveň srdce. Jedním ze způsobů pomoci je vtisknutí prstů přímo do rány. Pokud je k dispozici lékárnička nebo ručníky či utěrky, je možné provést takzvaný tlakový obvaz. Na ránu položíme sterilní nebo co nejčistší krytí, na ně položíme smotaný obvaz nebo dva(utěrku, ručník)a ránu zavážeme a stáhneme. Takto můžeme postupovat až do tří vrstev. Pokud bude krev prosakovat i nadále, je zapotřebí dát nad ránu zaškrcovadlo.