Nákladní vlak, který tehdy havaroval, jezdil pravidelně na trati Děčín – Jedlová – Rybniště – Varnsdorf. V den nehody vezl uhelný prach pro kotelnu textilního podniku Velveta v pohraničním Varnsdorfu.

Tato událost dodnes zůstala zapsána už jen v pamětích hrstky jejích přímých účastníků a v zažloutlých listech úředních protokolů. Možná i proto o ní vznikla kniha, která tehdejší událost detailně popisuje.

Co se tehdy před 40 lety vlastně stalo?

Obvyklá trasa

Uhelný vlak Pn 69441/0 vyrazil na svou obvyklou cestu 
z Děčína východu horního nádraží přibližně ve 2.30 hodin. Souprava o celkové hmotnosti 1150 tun byla tvořena patnácti samovýsypnými vozy řady Fad a Fads, slangově přezdívaných „wapky". Přestože parní trakce pěla u ČSD již svou labutí píseň, vlak byl veden turnusově dvojicí parních lokomotiv řady 556.0 („štokr").

Po vlakové nehodě zůstaly na místě neštěstí převrácené vagony. V čele vlaku stanul populární liberecký stroj 556.042. Na postrku pomáhal děčínský stroj 556.0231, který se mezi četami netěšil velké oblibě. Problémy ale nastaly 
u prvního jmenovaného stroje, kterému správně nefungovaly napáječe kotle. Pro kritický nedostatek vody vlak nuceně zastavil na širé trati až za zastávkou Kytlice. Uváznutí vlaků v tomto náročném úseku (Mlýny – Jedlová), vedeném ve stoupání až 21 promile, četnými oblouky a v lesích, bývala na denním pořádku.

Vlak se vrátil

Vlak se po chvíli vrátil zpět do železniční stanice Mlýny. Zde chtěli liberečtí doplnit do lokomotivy chybějící vodu 
a pokračovat v jízdě, ale vodárna zrovna byla nefunkční.
Po dohodě s dopravními zaměstnanci odvěsili lokomotivu a vydali se pro vodu do nedaleké České Kamenice. Zbytek soupravy mezitím zůstal stát ve Mlýnech. Ani vodárna v České Kamenici ale tendr nenaplnila, takže byli nuceni odjet zpět na začátek, tedy do Děčína východu, kde vodu doplnili. Mezitím se ale od výpravčího dozvěděli o nehodě uhelného vlaku u České Kamenice.

Náhradní řešení

K pochopení klíčových událostí je nutné se vrátit proti proudu času zpět do Mlýnů. Vzhledem k faktu, že lokomotiva 556.042 se do Mlýnů stále nevracela dozbrojená vodou a čas utíkal, vymysleli dopravní zaměstnanci náhradní řešení k odvezení soupravy s uhlím. Hodlali využít jinou dostupnou lokomotivu.

Tou se stal „brejlovec" T478.3011, který se zrovna vracel z Varnsdorfu do Benešova nad Ploučnicí. Lokomotivy řady T478.3 z Benešova pravidelně pomáhaly vytáhnout v letních vedrech na „kopec" na Jedlovou motorový rychlík MR 591/2. „Brejlovec" byl tedy zastaven v České Kamenici a odtud se vrátil do Mlýnů. Původně měl jít do čela soupravy, ale dopravní zaměstnanci situaci přehodnotili a dohodli se na provedení postrku.

Kdyby to neudělali, pravděpodobně by se následující sled událostí nikdy neodehrál. Mezitím se ve Mlýnech připravili na příjezd „brejlovce" a odvěsili postrkovou 556.0231, která měla přejít na čelo vlaku. Jenže odvěšení stroje provedli nepředpisově a lajdácky, když soupravu nezajistili proti ujetí. Vlivem značného klesání staniční koleje (18 promile) se vozy pomalu daly do pohybu a ujely ze stanice.

Řítící se vozy

Zastavit řítící se vozy se již nepodařilo. Tou dobou už 
u vjezdového návěstidla do stanice vyčkával stroj T478.3011. Strojvedoucí, když spatřil vozy, jak se na něj řítí, okamžitě změnil směr jízdy 
a začal před nimi ujíždět. Po ujetí krátké dráhy rychlost citlivě snížil, aby vozy na lokomotivu najely.

Po vlakové nehodě zůstaly na místě neštěstí převrácené vagony. Náraz byl ale tak silný, že poškodil a deformoval hlavní rám, ale žádné z vozidel nevykolejilo. Poté strojvedoucí začal brzdit, ale lokomotivní brzda takovou zátěž na spádu ubrzdit nedokázala. Rychlost se naopak prudce zvyšovala a dosáhla nejméně hodnoty 135 km/h (dovolená rychlost na trati je v tomto úseku 60 km/h).

Souprava tak za značného hluku, houkání, jiskření kol a odlétávání obrovského množ-ství prachu doslova proletěla Českou Kamenicí i stanicí Veselé pod Rabštejnem, přičemž projela i dva frekventované silniční přejezdy.

Vykolejení

Až bezprostředně za přejezdem u obce Markvartice došlo k vykolejení dvou posledních vozů. Všechny vozy ale stále zůstaly spřažené, takže 
i vykolejené vozy pokračovaly v jízdě a likvidovaly svršek tratě za sebou.

Po ujetí několika set metrů se utrhly, převalily se na bok a náklad se vysypal ven. Odtržením vozů začala účinkovat tlaková brzda ve zbytku soupravy. Odtrhlo se dalších devět vozů, které poté samovolně zastavily před železniční stanicí Markvartice. „Brejlovec" zbylé čtyři vozy dobrzdil až těsně před Benešovem nad Ploučnicí, tedy bezmála 18 kilometrů od místa ujetí vozů z Mlýnů.

Jak se později ukázalo, tyto čtyři vozy měly vypnuté brzdové rozváděče, a tudíž vůbec nebrzdily. Dodnes se nepodařilo zjistit, proč a kdy k tomu došlo. Tehdejší vyšetřovací orgány pracovaly i s podezřením na sabotáž.

Bez zranění

Při nehodě nebyl naštěstí nikdo zraněn ani usmrcen. Zřejmě kvůli tomu událost téměř upadla do zapomnění. Hmotná škoda ale byla značná a vyšplhala se na 625 tisíc tehdejších československých korun. Trať byla zdevastována v délce téměř půl kilometru.

Vzhledem k jejímu tehdejšímu silnému vytížení a důležitosti byla opravena v rekordně krátkém čase za pouhé tři dny. Dva zdemolované vykolejené vozy byly zrušeny, lokomotiva byla opravena v dílnách ČSD v Děčíně 
– Loubí. Nehoda měla silný vliv na železniční dopravu (zrušené vlaky a nutné odklony, náhradní autobusová doprava).

Viníci

Hlavními viníky nehody byli označeni topič a strojvedoucí z děčínského stroje 556.0231, kteří nezajistili soupravu při odvěšování lokomotivy od soupravy. Topič (pomocník strojvedoucího) byl odsouzen na dva roky odnětí svobody, strojvedoucí na 18 měsíců. Mladičká slečna výpravčí 
z Mlýnů (19 let), kterou po necelém roce výkonu služby 
u ČSD tato událost poznamenala na celý další život, odešla s podmínečným odkladem výkonu svého osmnáctiměsíčního trestu.

Zpět „na dráhu" se vrátila po uplynutí tříletého zákazu činnosti, ale jen nakrátko. Do funkce výpravčí ve Mlýnech už ale nikdy nenastoupila. Nehoda výrazně ovlivnila 
i ostatní zaměstnance mlýnské stanice, kteří od té doby vždy dbali nebývalé ostražitosti při odstavování vozů.

Michal Kozuk

Čerpáno z knihy Srpnová neděle autorů Michala Kozuka a Tomáše Provazníka.