„Jmenuje se Koko a budou mu dva roky," představil  svého společníka dvanáctiletý Tomáš Hodboď. Pestrobarevný opeřenec v klidu, ale s jakousi patřičnou hrdostí, obhlížel skupinku zvědavců, mezi nimiž převažovaly ženy. Některé z nich dokonce lovily z kabelek mobily, aby si dvojici zvěčnily.

„Nejdřív dostal jméno Pepík, ale na to nechtěl nějak slyšet, a tak jsme mu začali říkat Koko. Na tohle oslovení si zvykl docela rychle a své jméno dokáže i opakovat. Ještě umí říkat ahoj a také občas zavolá Vašku. Tak se totiž jmenuje sedmnáctiletý bráška," tvrdí mladý chovatel.

Neopomene dodat, že lidé se většinou zajímají, jestli Koko kouše.

„A já jim tvrdím, že ne. Že nemá zuby," culí se Tomáš.  Strach z toho, že by mu opeřený mazlíček nejen jeho, ale celé rodiny, uletěl, už ani nemá.

„Jako mládě jsme ho koupili od chovatele za osm tisíc korun. V běžném zooshopu by stál alespoň pětkrát tolik. Obavy, aby vložené peníze neskončily někde v luftu, jsme zpočátku samozřejmě měli. Když jsme se doma přesvědčili, že Koko už nechce být v kleci, kterou se naučil sám otevírat, a vyhledává společnost, začal jsem s ním chodit ven.  Je to fakt věrný kámoš. A taky už jsme si zvykli, že kdekoliv se spolu objevíme, hned se stáváme středem pozornosti. Vůbec nám to nevadí," konstatuje  sympatický klučina.

Koko už možná dlouho nebude „singl". Tomášovým přá-ním je pořídit dvouletému krasavci partnerku.

„Bude to další výdaj z rodinného rozpočtu, ale mít doma dva takovéhle krasavce 
a později ještě nějaké potomky, to by se mi fakt líbilo," svěřuje se.

Jestli se Tomášovo přání vyplní a papouščí rodina se zhlédne ve zvyklostech Koka, budou muset Hodboďovi počítat asi s častějšími nákupy šišek salámu.

„Na ten je Koko prostě ulítlej, vedle banánů a dalšího ovoce či zeleniny baští salám kdykoliv má příležitost. Třeba při snídani nebo večeři,"  poukazuje mladý chovatel na neobvyklý apetit svého opeřeného mazlíčka.