Šífáci chtějí pietu u hladového kamene

Pamětní deska na zdi a zároveň jakési pietní místo možného posledního rozloučení s těmi, kteří Labi zasvětili čtyřicet, padesát i více let svého života. Takové jsou představy Spolku přátel plavby při děčínském oblastním muzeu o označení výskytu takzvaného hladového kamene na levém břehu řeky pod děčínským Tyršovým mostem.

„Je to vlastně skalisko, které vystupuje z řeky v době sucha a nevěstí nic dobrého. Zajímá se o něj spousta turistů, ale mívají problém kámen objevit. Označení jeho polohy na nedaleké zdi nad řekou by všem usnadnilo hledání kamene,“ vysvětlil člen plavebního spolku Vladimír Weinlich, který je zároveň kapitánem zadokolesového remorkéru Beskydy.

„Kotvíme pod Tyršovým mostem a hlavně v létě býváme častými svědky, jak mnozí lidé chodí bezradně po břehu a kámen hledají. Tabulka na zdi by jim orientaci usnadnila,“ poznamenal lodník remorkéru Josef Dušička.

Hladový kámen se pro celé generace šífáků stal poslem špatných zpráv. Zvěstoval totiž sucho, zastavení plavby – a tím i zlé časy. Však je také na něm vytesáno hned několik nápisů. Většinou jsou v němčině, ale už prakticky nečitelné. Ten nejstarší spojený s letopočtem 1607 v překladu vzkazuje: Spatříš-li mne, zaplač.

„Z archivních pramenů by bylo možné doložit i další nápisy a umístit je na zamýšlenou pamětní desku. Jde i o kus historie Děčína. Zároveň by náš spolek chtěl jednat s vedením města o možnosti, aby na břehu vzniklo jakési pietní místo posledního rozloučení s plavci,“ připomněl Vladimír Weinlich. Dodal, že o záměru spolek už začal jednat s představiteli města a chystá se oslovit i Společnost přátel Děčína Amici Decini.

Jakousi pamětní desku na zdi by uvítal i ředitel děčínského muzea.

„Zájemci o historii plavby i města by neměli problém kámen najít. Navíc by se z té tabule mohli dozvědět i některé další zajímavosti. Zamlouvá se mi i nápad vytvoření pietního místa,“ uvedl ředitel Milan Rosenkranc.

V početné rodině plavců není žádným tajemstvím, že posledním přáním některých z nich bylo právě rozptýlení jejich zpopelněných ostatků do Labe. Takových neoficiálních obřadů se uskutečnilo už několik. Bylo to i poslední vyplněné přání známého děčínského numismatika a dlouholetého šífáka Stanislava Dluhoše.

„I když jsem rodák od Vltavy, klidně bych se smířil s poslední životní poutí po Labi,“ svěřil se kapitán remorkéru Beskydy.

Námitky lidí, kteří k plavbě zase až tak blízko nemají, že pamětní desku v případě jejího umístění na nábřežní zeď pod silnicí do Přípeře by po uvažované výstavbě děčínského plavebního stupně stejně zaplavila voda, jsou liché. Vodní hladina by pod Tyršovým mostem stabilně dosahovala zhruba čtyřmetrové hranice. Tedy stavu, který by žádným zatopením desky nehrozil.