Mezi dokumenty připomínajícími historii děčínského zámku v době, kdy bývalé sídlo knížecího rodu Thunů obývali vojáci, jsou i fotografie zachycující část původní výmalby v dnešním takzvaném modrém salonku. Od chvíle, kdy cvakla spoušť fotoaparátu, uběhlo šestačtyřicet let.

„Tenkrát jsme dostali za úkol vybudovat v této části zámku takzvanou pévéesku. Kdo byl na vojně, dobře ví, že se tak říkalo politicko výchovné světnici. Padlo rozhodnutí, že musíme odstranit i ostění u dveří směrem do věže. Když k tomuhle zákroku došlo, objevili jsme tam dva freskové medailony,“ vzpomíná Jan Havel, bývalý příslušník Pohraniční stráže, jejíž jednotka na počátku šedesátých let minulého století na zámku v Děčíně sídlila.

„Ty medailony se všem klukům v naší rotě líbily, ale tehdejší malíř Jindřich Klápště je k naší velké lítosti přemaloval. Než tak mohl učinit, pořídili jsme alespoň jejich fotografie,“ vysvětluje pamětník a zvídavě se rozhlíží po modrém salonku, který se stal vzhledem k pořádání nejrůznějších společenských událostí i svatebních a dalších obřadů jednou z nejživějších částí děčínského zámku.

„Té nově vybudované pévéesky jsme si vlastně ani moc neužili. Úpravy jsme dokončili v roce 1962 a vlastně za pár týdnů jsme coby vojáci základní služby odcházeli do civilu,“ dodává Jaroslav Mánek, druhý z tehdejších pohraničníků. Působnost téhle ozbrojené složky v Děčíně připomíná i název ulice Pohraniční stráže.

„Když vedení děčínského zámku vyzvalo veřejnost vlastně ke spolupráci na chystané výstavě mapující zdejší pobyty vojáků, moc jsem neváhal. Dal jsem k dispozici čtyři filmy a některé fotografie, které jsem pořídil nejen ve zdejších zámeckých prostorách, ale i na Růžové zahradě a v dalších částech Děčína. Zachycují záběry některých renesančních objektů, které už na svém místě bohužel už nestojí. Jde například o bývalý hotel Praha,“ vysvětluje Jan Havel.

Ověnčený fotoaparátem coby voják základní služby Jaroslav Mánek nechodil. Místo snímků tedy mohl přispět alespoň některými vzpomínkami.

„Provázel jsem tady paní ředitelku zámku a vysvětloval, kde byly jaké kanceláře a jaké tehdejší využití měly ostatní zdejší prostory,“ dodává bývalý pohraničník.