VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Nemá domov. Zatím se s osudem smířila

Děčín – Během víkendů si vaří venku na ohni. Její druh Jiří říká, že si žijí docela spokojeně.

25.1.2010 2
SDÍLEJ:

V Křesťanském sdružení Jonáš si Alena s Jiřím dávají teplou polévku, kromě jídla se tam mohou také umýt a převléct. Foto: Deník/Karel Pech

Je jí šedesát let, je v invalidním důchodu a bydlí ve stanu. Alena, která v současnosti žije jako bezdomovec se svým druhem Jiřím, o svůj byt přišla před dvěma lety.

„Nedohodli jsme se s majitelem domu. Bydlela jsem v jednom pokoji a vařit jsem musela v garáži. A za to všechno jsem platila přes pět tisíc korun za nájem,“ vypráví Alena, která nakonec z bytu odešla.

Teď obývá plátěný přístřešek v blízkosti města. Ale nijak si nestěžuje. Jídla prý má akorát.

„Na teplou polévku chodíme pravidelně do Jonáše, kde se o nás pěkně starají. Kromě jiného se tu můžeme i umýt teplou vodou a převléct do čistého oblečení,“ popisuje svůj současný život Alena.

Během víkendů si vaří venku na ohni. „Ohřejeme si třeba nějakou konzervu nebo si uvaříme obyčejnou polévku. To nám stačí,“ tvrdí Alena. Pokud ale v Jonáši, kde se schází lidé bez domova pravidelně, nějaké jídlo zbude, tak ho Aleně a Jiřímu dají, aby o ně bylo postaráno i o víkendech.

Se svým osudem se prozatím smířila. Jediné, co jí dělá starosti, je její nemoc. Je epileptička.

„Nikdy nevím, kdy dostanu záchvat a záchranka se tam k nám ke stanu do lesa nedostane,“ svěřuje se s obavami o své zdraví Alena.

Její druh Jiří říká, že si žijí docela spokojeně. „Pravidelně se díváme na srnky, které k nám chodí. Také je občas krmíme,“ říká Jiří. Ani on si na nic nestěžuje.

Mráz a zima? To Alenu a Jiřího také netrápí. „Topíme si ve stanu petrolejkou nebo svíčkou. Za chvíli si to tam zadýcháme a zima nám není,“ shodují se. Toho, že by plátěný přístřešek mohl vzplát, se nebojí. „Hlídáme si to,“ smějí se oba dva.

O tom, že by svůj život změnili a vrátili se do vyhřátého bytu, zatím neuvažují. Prý na to nemají peníze. „Když dáme všechny peníze dohromady, na byt to nestačí. Všude totiž chtějí kauci, a tak velkou sumu peněz dohromady nikdy nedáme,“ vysvětluje Alena. Tvrdí, že jako epileptička práci nikde nedostane, přesto, že celý život pracovala v nemocnici.

Autor: Ilona Rosenkrancova

25.1.2010 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Lužická nemocnice v Rumburku.
1

Ze Šluknovska mizí lékaři. Jdou za lepším do Německa i do větších měst

11. Loretánské slavnosti v Rumburku.
53

FOTO: Loreta Rumburk oslavila 310. narozeniny, slavit přišlo 500 lidí

Varnsdorfský cyklista Jan Novota prožil báječné léto

Varnsdorf – Hned dvě mistrovství stihl během srpna již zkušený matador a rodák z Varnsdorfu, Jan Novota.

Naši prvňáci: Už zítra představíme žáčky ze ZŠ Malšovice a ZŠ Březová

Děčínsko - Projekt Naši prvňáci představuje každou středu třídy nových žáčků ze základních škol v regionu.

FOTO: Řidič osobáku v Jílovém zdemoloval zastávku autobusu

Jílové - Nehoda se stala v pondělí v noci. Na zastávce v té chvíli naštěstí nikdo nestál.

Lidé dluží Děčínu 100 milionů. Tolik stojí školy za rok a čtvrt

Děčín – Nejvíce dluží lidé na poplatcích za svoz odpadu. Vymáhání bývá problematické.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení