VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Na vesnici je to trošku jiný život

Verneřice/Příbram - Akademický malíř Martin Kuriš si se svojí rodinou zvykl, živitelkou rodiny je ovšem manželka, občas pomáhají i rodiče

31.3.2008
SDÍLEJ:

Ilustrační foto.Foto: DENÍK/Milan Jaroš

Nad statistickým údajem, že průměrná měsíční mzda na sklonku loňského roku přesahovala v Ústeckém kraji třiadvacet tisíc korun, se akademický malíř Martin Kuriš z verneřické místní části Příbram rozpačitě usmívá.

„To svým příjmem ten průměrný plat asi hodně zkresluji. Na ústecké Pedagogické fakultě mám úvazek žádná celá šest, za který dostávám sedm tisíc měsíčně. I kdybych to zdvojnásobil na běžný pracovní poměr, tak čtrnáct tisíc není mzda, která by pokrývala potřeby rodiny,“ tvrdí výtvarník.

S troškou nadsázky dodává, že živitelkou rodiny je manželka Veronika, coby učitelka na základní škole ve Verneřicích má plat vyšší. Mají dvě dcery a zrození třetího potomka očekávají po prázdninách.

„Až bude manželka na mateřské a její pravidelné příjmy se o něco ztenčí, bude to pro naši rodinu třeba zase složitější. Ale dokážeme se přizpůsobit,“ dodává.

Život na vesnici má své přednosti zúročené třeba možností ušetřit část rodinného rozpočtu za nákup zeleniny, ovoce nebo i vajíčka při chovu slepic. Jídelníček také zpestří například králičí maso z vlastní produkce.

„Je s tím ale spojeno hodně starostí a práce, kterou bychom se ženou sami nezvládali a pomáhají nám rodiče,“ připomíná Martin Kuriš.

Do příjmů rodiny patří i zpeněžované obrazy. Jenže příbramský malíř je neprodává jako na běžícím pásu a utržené peníze nejsou ziskem, který by sváděl k dlouhodobějšímu nicnedělání. Spoustu peněz spolykají zase plátna, nové barvy a další malířské potřeby.

„Kromě toho zrovna levné nebylo zhotovení loutkového divadla, jehož kouzlu jsem zcela propadl. Jeho fungování také velkou měrou financuji především z rodinných peněz,“ dodává.

Může velebit nejen vlastní zručnost, ale i šikovnost rodičů a příbuzných i přátel, že i oni v případě loutkového divadla dokázali a dokáží pomoci. Co se týče vlastní malířské profese, tak díky materiálnímu zázemí na vesnici si mnohé doplňky a potřeby vyrobí sám a nemusí je tedy kupovat.

„Na druhou stranu člověk z vesnice zase utrácí za benzin, když si jede něco vyřídit do města nebo za nákupem. V mém případě jsou to i minimálně dvě jízdy týdně do Ústí nad Labem,“ připomíná.

Autor: Josef Suk

31.3.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

DSA. Ilustrační foto.

K pádu ze skály letěl vrtulník. Byl vymyšlený

Tipy Deníku

Kam za zážitky nejen o víkendu? Inspirujte se na novém webu Tipy Deníku

Čtvrtečník Martina Schulze: Je cestou udržitelný rozvoj turistického ruchu?

Doubice - Takhle ke konci prázdnin se najednou objevují zprávy o tom, že skoro všude je moc turistů.

POVODNĚ 2002: Labe rozdělilo Ústí na dvě města. Velké mosty byly k ničemu

Ústecký kraj - Katastrofální záplavy působily komplikace i lidem žijícím daleko od řeky. Pokud chtěli přejet mezi kraji, najeli i stovky kilometrů. 

KRÁTCE: Co se děje na Děčínsku? Přečtěte si stručný přehled

Děčínsko - Pozvánky na koncerty, výčet zásahů městských strážníků nebo exkurze na Pravčickou bránu v doprovodu strážců přírody. Přečtěte se přehled událostí na Děčínsku.

Povodeň 2002: Splašené lodě museli potopit, při jejich odstřelu zemřel muž

Děčínsko – Dlouhé roky připomínaly žluté kvítky řepky na nábřeží v Děčíně drama, které se na Labi odehrálo 15. srpna během povodní. Tehdy zde při odstřelu neovladatelné lodě zemřel muž. Šlo o jedinou oběť povodní z roku 2002 na Děčínsku.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení