Práce je mu současně koníčkem. Jiří Kučera z Děčína se totiž již několik let věnuje plavbám lodí po řece či po mořích. Podniká výlety, připravuje zájemce na lodní zkoušky, aby i oni mohli řídit lodě a plout. Tím, co dělá, si splnil svůj sen.

Začátek jeho „lodnické kariéry" byl přitom naprosto unikátní. Svou loď totiž našel před osmi lety v blátě a kopřivách v naprosto katastrofálním stavu na periférii Děčína.

Jeho lodní příběh se ale začal odvíjet již dříve. Na lodích se plavil již v roce 1992 –  měl  je buď půjčené, nebo pronajaté. Celou dobu ale toužil po své  vlastní lodi,vždyť věci kolem lodí a plavby ho vždycky zajímaly.

Hele, loď!

Na vrak lodi v Děčíně ho tehdy  upozornil otec jeho kamaráda.

„Bylo to na jaře. Prosekali jsme se k ní přes kopřivy. Bylo to pod Střelákem, jak je přístav, ale na jeho pozemku to nebylo," vzpomíná Kučera na objev  třináctimetrové ocelové lodi.

„Úplně se mi rozbušilo srdce. Šel jsem tam i druhý, třetí, čtvrtý den. Prohlédli jsme ji, byla úplně vymlácená, v podstatě jen ocelová konstrukce. Tehdy v ní spali bezdomovci, ale na první pohled bylo vidět, že je to loď," popisuje.

Celý měsíc k vraku chodil, pak se rozhodl: Loď koupím. Sehnal majitele, který za ni chtěl ale čtvrt milionu korun. Kučera s ním  nicméně smlouval – nakonec zaplatil 155 tisíc. To ale byla jen počáteční investice, za tři a půl roku během rekonstrukce do lodi musel investovat stovky tisíc korun. Do této částky je nutné zahrnout i náklady na vyproštění lodi, což musely udělat dva jeřáby současně, kvůli váze na tuhle práci totiž jeden jeřáb nestačil.

Kučera také musel platit 
i parkovné v přístavu, kde probíhala rekonstrukce.

Teprve po dvou letech od nákupu –  24. dubna –  spustil loď na vodu. Ten den měl svátek, dal si tak parádní dárek.

„Nikdo si neumí představit, jaké je to vypětí, udělat loď. Od železa až po dokumentace, po sehnání lidí, kteří vám udělají lodní elektřinu, generálku motoru… Co jsem uměl, udělal jsem sám, na to ostatní jsem si sehnal lidi, pomohli mi i kamarádi," říká s tím, že byla výhoda, že rekonstrukce probíhá v Děčíně, což je „šífácké město." Lidé se tu v lodích vyznají a řada z nich Kučerovi pomohla. I díky tomu získal spoustu přátel, kteří mu vydrželi dodnes.

Kotví v Praze

Dnes kotví se svou třináctitunovou lodí v Praze. Brázdí s ní Vltavu a Labe.  Prahu zvolil jako kotviště z jednoduchého důvodu – kvůli lepším podmínkám v podnikání. I dál ale bydlí v Děčíně, kde má rodinu a k němuž se hrdě hlásí. Když je v Praze, bydlí samozřejmě na své lodi.

Živí se tím, že lidi učí ovládat lodě. Připravuje je na zkoušky, a to jak na ty základní, tak i na kapitánské. Věnuje se sportovní a rekreační plavbě, plaví se po mořích. Zkrátka dělá to, co ho baví, navíc za podpory své rodiny.

„Pokud se někdo rozhodne, že chce jezdit lodí po řece, já ho na to připravím," říká Kučera s tím, že příprava na zkoušky trvá jeden víkend, tedy v podstatě několik hodin. Vyjde na několik tisíc korun.

Záchranář na řece

Kromě toho, že učí lidi řídit lodě, je Kučera také zachraňuje. Do nesnází se totiž lodě na řekách dostávají běžně: Stačí, aby jim vypověděl službu motor, utrhlo se kormidlo, došlo palivo…

„Vzhledem k tomu, že ti lidé jsou často amatéři, tak nevědí, jak se chovat, když jim vypne motor. Takové plavidlo je pak neovladatelné. Často je ani nenapadne vyhodit kotvu a věří, že motor nakonec nastartují," vypráví.

Sám prý ještě neztroskotal – a kdyby ano, tak se k tomu prý nepřizná –  nepříjemnou příhodu na lodi ale také zažil.

„Měl jsem potíže, že se mi rozbilo řazení na lodi. Když 
v tu chvíli vjíždíte do zdymadla, není to sranda. Člověk si musí poradit. Na moři jsem zatím potíže neměl nikdy, to musím zaklepat," uzavírá Jiří Kučera.

Vizitka: Jiří Kučera
Rodák z Děčína (ročník 1971) je instruktorem, kapitánem, námořníkem a vlastníkem obytné lodi Skipper Mistress. Jezdí jak po evropských řekách, tak i po moři, tam používá plachetnice.
„Jako děčínský rodák mám celoživotní vztah ke své milované řece Labi, kde se odjakživa provozovala osobní i nákladní lodní doprava. Přímo před očima mi tak vyrůstaly lodě. Zpovzdálí jsem mohl sledovat jejich zrod od prvopočátku až po spuštění na vodu a jejich první plavby. Jako dítě jsem si hrál za domem ve staré pískovně, kde stála stará rezavá zapomenutá loď. Tam jsem byl poprvé velkým kapitánem opravdové lodi," píše na svých webových stránkách  www.lodnik.cz.