Jak jsem se na chvíli stal pštrosím žokejem!
„A také nás dnes čeká kroužkování nandu pampových. Ujmu se toho já s Oldou," rozděloval na ranní poradě práci zoolog Petr Korda. Nandu pampoví jsou velcí nelétaví opeřenci, příbuzní pštrosů.

Bylo čerstvě na začátku jara a ptáky jsme měli ještě zazimované v jednom z volných koňských boxů na konírně. Měli jsme je tedy k odchytu připravené v relativně malém prostoru a doufali, že nebude žádný problém.

Nebyl. Tedy jen u prvního menšího ptáka. Při kroužkování těchto zvířat jsou potřeba dva páry silných rukou. První opeřence drží, druhý pak kroužkuje. Zatímco první nandu tento zákrok poslušně snesl, druhému se kroužkování vůbec nelíbilo. Bránil se, rozhazoval křídly, kopal nohama. Bylo tedy potřeba ptáka znehybnit. Jak to udělat nejjednodušeji?

„Sednu si na něj a ty ho okroužkuješ," řekl Petr k Oldovi. Jak známo, nandu 
a ostatní příbuzní pštrosů mají v zadních končetinách obrovskou sílu.

Vzpurnému opeřenci tedy stačila jen vteřinka, vzepjal se a i se zoologem začal křepčit po konírně. Petr se ho statečně držel. Posazený na zádech pštrosa připomínal žokeje na závodech. Nandu využil otevřených dveří boxu a povozil Petra i v chodbě konírny. Po jednom okruhu ale ztratil stabilitu, podklouzly mu nohy a svalil se i se zoologem na zem.

Oldovi se tak naskytl zajímavý a dnes přiznává, že 
i vtipný pohled na zoologa ležícího na zádech, který mezi stehny zuby nehty svírá velkého samce, rukama se snaží „uklidnit" zakrnělá křídla. Rychle přiskočil a ptáka, který v této zvláštní pozici už jen bezmocně kopal svýma nohama, pomohl zpacifikovat. 
Vmžiku se podařilo nasadit kroužek a nandu mohl zanedlouho i se svým menším kamarádem putovat do venkovního výběhu…

Kdo je Nandu?

Nandu pampový je veliký nelétavý pták podobný pštrosovi. Váží více než 20 kilogramů. Dožívá se 15 a více let. Dovede velmi rychle běhat. Žije ve stepích a savanách Argentiny, severovýchodní Brazílie a východní Bolívie. Přestože jejich stavy lovem 
a v důsledku obdělávání půdy prořídly, ještě dnes můžeme vidět třicetihlavá hejna. Živí se semeny, listy a plody, občas i hmyzem a menšími obratlovci.

V době hnízdění se samec páří s několika samicemi. Hnízdo je mělké místo v zemi. Do něho snáší několik samiček více než deset vajíček až 600 gramů těžkých.

Na vajíčkách sedí výhradně samec.

Alena Houšková