Hrubá Skála: pohádkové místo Českého ráje

Současně s historií tu objevíte i jednu z nejhezčích turistických tras vedoucích Českým rájem. Dojdete po ní k hradu Valdštejn a dále do Turnova. Zvolit můžete i jiné směry. Třeba na Trosky či k rybníkům, kde se natáčela komedie Jak dostat tatínka do polepšovny. Ať už si vyberete kteroukoliv z tras, vždycky vám bude odměnou nádherná scenérie a romantické průhledy skalního města. A romantika přeci tvoří nedílnou součást prázdnin a dovolených.

Kraj patřil Valdštejnům

Hrad založil pravděpodobně Hynek z Valdštejna před rokem 1353. Jeho potomci jej vlastnili do roku 1416, kdy přešel do rukou pánů z Jenštejna a rokem 1460 Zajíců z Házmburka.

Ten se ale postavil proti králi Jiřímu, a tak byla Skála v roce 1469 spolu s jinými hrady obležena a dobyta královským vojskem.

Další majitel Jan Svojanský z Boskovic se však zadlužil a byl postupně nucen panství odprodávat Zikmundovi Smiřickému ze Smiřic; na hrad došlo roku 1524.
Právě Smiřičtí se zasloužili o přestavbu starého gotického hradu v trojkřídlý renesanční zámek. Albrecht Jan Smiřický se roku 1618 velmi aktivně postavil proti císaři Ferdinandovi, což by mu jistě po porážce stavovského povstání vyneslo rozsudek smrti; ještě v listopadu 1618 však zemřel a protože jeho slabomyslný bratr Jindřich Jiří byl nedílným vlastníkem skalského zboží, nebylo panství zkonfiskováno, ale přešlo do správy Jindřichova poručníka – Albrechta z Valdštejna.

Jindřich Jiří zemřel právě na Hrubé Skále roku 1630 a panství tak zůstalo v rukou Albrechta z Valdštejna, který jej přičlenil ke svému frýdlantskému vévodství. Po Valdštejnově zavraždění v Chebu roku 1634 se stal novým majitelem Skály Maxmilián z Valdštejna.

Drsný podpis třicetileté války

Za třicetileté války zámek velmi utrpěl. Nejprve jej po smrti Albrechta z Valdštejna vyloupili jak Sasové, tak císařští, pak se zde nakrátko usadila švédská posádka, ale již roku 1639 Skálu dobyli císařští vojáci velitele Colloreda. Ty však odtud roku 1643 opět vytlačili Švédové pod vedením generála Torstensona. Je jasné, že za tak divokých poměrů bylo hruboskalské panství velice postiženo, řada obcí vypálena a opuštěna.

Podle císařského rozhodnutí z roku 1658 měla být Hrubá Skála spolu s jinými vybranými hrady zbourána, aby v případě války nemohla posloužit jako opěrný bod nepříteli. Byly to však zřejmě protesty Maxmiliánova vnuka Arnošta Josefa, které panovníka od jeho původního rozhodnutí odvrátily.

V letech 1710 a 1804 byl zámek poškozen požárem. Posledním majitelem rodu byl František Adam, který zámek prodal roku 1821 Janu Lexovi z Aehrenthalu.
Aehrenthalové byli dobrými hospodáři a své hrady a zámky upravovali pod vlivem romantismu. Hrubou Skálu nechali přestavět v novogotickém slohu.

V roce 1945 byl zámek zestátněn a poté se stal rekreačním zařízením. Dodnes slouží zámek jako hotel.

Kromě samotného zámku stojí za vidění také kostel sv. Josefa, ve stylu romantické gotiky podle projektu J. Hausknechta v r. 1812, s cenným barokním obrazem Svaté rodiny ve stylu Petra Brandla.

Zazděná nevěsta a princ Bajaja

Zámek si s oblibou vybírali filmaři na natáčení pohádek. Natáčel se tu například Princ Bajaja. Pohádkový konec měla i pověst, která se k zámku váže.

Dcera smiřických Svatava se hluboce zamilovala do Věslava, syna pána ze Zbiroha. Mezi oběma rody však panovala nenávist, a tak byla mladému páru láska zakázána. Stalo se to v době, kdy Hrubou Skálu přepadli Sasíci. V bitvě se vyznamenal neznámý černý rytíř, kterému vladař slíbil svou dceru za ženu. Rytíř, který se ale po zveřejnění odměny objevil, nebyl tím pravým, a když jej Svatava odmítla, otec ji nechal zazdít. Když se to dozvěděl její milý, spěchal jí na pomoc a tehdy se otec dozvěděl, kdo byl skutečným černým rytířem. Svatavě a Vojmilovi ze Zbiroha už nic nestálo v cestě za štěstím.

Snad právě tato legenda předurčila Hrubou Skálu k tomu, aby si ji mladé páry vybíraly jako místo své svatby.

JANA ŠVECOVÁ